psi je vedou k jedli. Rozbodají pikami dívce nohy, počne pršet, lupiči se vrátí. Dívka běží k jedenácti vozkům s kožemi, posledním schována. Lupiči sházejí kůže, poslední nechají, že příliš smrdí.

Hostinský dá vozkovi za děvče váhu stříbra a zlata, postoupí je princi, jenž k němu chodí. Princ si dívku vezme, mají dcerku. Lupič přijede ke králi na návštěvu jako vzácný host, uloupí v noci ženu a dítě, ale potká anděla , jenž ho zastraší. Když dcerka chodí do školy, potká chlapečka na mostě, jenž prosí, aby mu ji maminka zaslíbila. Maminka žertem svolí, hoch jí vzkáže, že ona jej vysvobodila z očistce, on ji z pekla.

Slavie v Národních pohádkách z let 1873/1880 v druhé řadě v druhém oddělení č. 24 má povídku upravenou pod vlivem Modro-vousa: Lupiči lezou do mlýna derou v podlaze, jedenáct sťato dívkou, dvanáctý přijede jako ženich, odveze ji po svatbě na svůj zámek, ukáže jí jizvu po její ráně, ale odpustí jí: dá jí dvanáct klíčů a zlaté vejce, zakáže jí poslední pokoj. Žena najde v tom pokoji plno mrtvol, vejce zkrvaví. Žena prchne oknem, vozka schová ji v obilí na voze, doveze domů, lupiči schytáni vojskem. Vypravěče neb upravovatele svedla podobnost mezi zakázaným pokojem v Modrovou-sovi a tajnou lidskou porážkou u lupičů.

Elpl v Řadě pohádek a pověstí z Líšně u Brna zapsal pod číslem 6. (s. 33) zlomek: Lupiči lezou do mlýna pod prahem; dívka je postíná, hejtmanovi utne prst. Hejtman přijede jako pán na námluvy, veze dívku v kočáře do svého sídla. Cestou dřímá, dívka ho pozná po uťatém prstu, vyskočí z kočáru, vrátí se, dragouni schytají lupiče.

Václav Popelka vypravuje v rukopisné sbírce z Poličská pod číslem 4. a) povídku, pro kterou sice neznáme tištěné předlohy, která však zjevně ukazuje, že náleží k okruhu „kupeckých" povídek, s oblibou kladených do Anglie (srv. na př. povídky o Vzkříšené nevěstě neb o Vzkříšené nevěrné ženě). K tisku ukazují podrobnosti i celá úprava. Chudý otec v Kostelci napíše před smrtí dceři Karolince list na strýčka, kupce v Londýně. Karolinka přijde do strýcova krámu, dva mládenci ji odbývají, konečně ji jeden nahoře oznámí. Strýc slzí nad bratrovým listem, dá jí po obědě vybrat na šaty, dívka skromně si vybere špatnou látku. Mládenci ji zaučují prodávat, lidé se k vůli ní hrnou do krámu, ostatní kupci marně vábí obecenstvo. V kupecké hospodě je pořádán ples, Karolinka si dá ušít pěkné šaty, v devět hodin jdou všichni na ples. Bylo by zbytečno pokračovat podrobně tím slohem, jenž svědčí o knižní výrobě. Závistivý kupec vsadí se se strýcem Karolínky, že jeho syn je stejně obratný jako Karolinka: mají se pokusit v noci přinést pravici oběšence. Hoch strachy uteče, dívka najde u šibenice bělouše s nákladem, odjede na něm domů; náklad koně jsou vzácné nádoby z vyloupeného hradu. Čtyřicet lupičů vyloupilo tu noc hrad, dva měli hlídat, ale kradli na vlastní pěst, jejich lup sebrala dívka. Ministr je pošle hledat, zpovídají jako kapucíni po kraji, ale marně. Jeden jde znovu jako cizozemec clo té