kupecké hospody, doví se o plesu a o sázce, koupí u kupce část lupu, vrátí se k lupičům a odjede znovu jako pán ucházet se o dívku. Marně ji láká na vycházku; zasnoubí se s ní, pozve ji na svůj hrad, cestu označí zlatým řetězem. Dívka v smluvený den stůně, jede druhý den kočárem, pošle kočího domů. Najde chalupu, myslí, že tam je poustevník. Ale v první světnici přistrojené stoly, v druhé přikovaná princezna, která ji varuje, jak prý se na ni včera chystali, ji mučit. Karolinka se schová v třetím pokoji mezi mrtvolami. Lupiči přijdou, vaří, chystají se na Karolínku, pak zabijí princeznu, hodí ji do třetího pokoje. Když usnou, odchází Karolinka, dveře vrzají, lupiči se budí, dívka vyleze na dub před jeskyní (?). Lupiči se pokoušejí lézt na strom, je-li tam někdo, jeden přinese magnetový nožík, jenž prý se sám zabodne do nohy tomu, kdo byl na dubě. Dívka nožík vytáhne z rány, otře a hodí dolů. Krev kape, lupiči soudí, že prší, jdou domů. Karolínka cestou vymění šat s babou na houbách. (Viz Přikryl 1895, s. 345.) Lupiči poznají šaty na babě, baba strachy oněmí. Strýc radí dívce, aby se ženichovi neprojevila. Ženich přijde, smluví sňatek, kupec pozve také jeho čtyřicet sluhů, zatím požádá o vojsko. O hostině má vyprávět ženich co se mu zdálo poslední noc, ale nechce. Vypravuje Karolinka sen, od sázky až jak lezla na dub. Ženich je zvyklý říkat „to bylo jako u mně"; říká to stále, ale když Karolínka pokračuje, zmlkne, pak tasí; vojskem odzbrojen, lupiči trestáni, jeskyně vybrána. Zmínka o ženichově pořekadlu . připomíná zmínku Benediktovu v „Mnoho křiku pro nic".

Vaněček ve sbírce z Podbrdska č. 60 zapsal výtah z textu, s Popelkovou povídkou v podkladě shodného: Hostinský se vsází, že jeho syn je statečný jako kupcova dcera, mají sejmout oběšenci prsten, hoch uteče. Dívku pronásleduje lupič, označí vrata, v kterých zmizela, křížkem, dívka označí všechna vrata, ale lupič pamatuje, že tam byl krám. Nakoupí v krámě čtyřiadvacet obleků, pozván k obědu,, zve dívku do skleněného zámku, značí cestu zelenou, stříbrnou, zlatou chvojí. Dívka jede kočárem, pak jde pěšky, v první síni 24 příborů, jeden zlatý, v desáté špalek atd.; dívka skočí do jámy, prst mučené dívky k ní spadne. Schovaná dívka unikne derou v střeše, při tom probudí lupiče, skryje se na sosně, je bodnuta do lýtka, zaváže ránu. Lupiči myslí, že padá rosa, jdou spät. Dívka jede kočárem domů, ženichovi zatají, co ví. Kněz je oddá falešně, dívka má železnou šněrovačku, vojáci skryti za „papíry". Dívka vypravuje, co ví, jako sen, lupič po ní střelí; zajat s lupiči, dívka si vezme syna hostinského.

V mé sbírce valašských pohádek č. 40 o kupcově dceři Amalii je jen zlomek podobné povídky. Rytíř-lupič kupuje v krámu zlaté příbory, pozve Amalii na svůj zámek. Amalie se zastaví u poustevníka, dvěma psům v zámku dává maso, v třináctém pokoji je špalek atd. Amalie skryje se v šachtě. Lupiči mučí prince a princeznu, uťatý prst pádne dívce do klína. Na.útěku Amalie se skryje v dutém dubě, lupič tam spouští meč, zraní ji, ona meč utře. Poustevník jí ukáže cestu, pak hostina, vypravovaný sen, prst důkaz.