Kubín z Podkrkonoší druhý svazek č. 93 také nemá počátek o pouti k šibenici, ale je také zlomkem této látky: Kupec odkáže krám zámečníkovi, jenž mu sloužil, zámečníkova sestra Františka prodává, hrabě-lupič kupuje sukno pro mušketýry, pozve dívku na svůj zámek, označí cestu pentlemi. Františku doprovodí starostova dcera, ale vrátí se, Františka projde kolem dvou psů, schová se v pokoji s ženskou mrtvolou. Lupiči umučí starostovu dceru. Františka vezme její ruku, stáhne jí prsten, ruku hodí psům, cestou se skryje v dutém dubu; lupiči chyceni když přijdou do hostince, hejtman roz-čtvrcen voly.

Anna Popelková v sbírce „Na besedě" zapsala pod číslem 33 jen zlomek. O kupcovu Žofičku se uchází hrabě-lupič, kupec ji pošle s mládencem prozkoumat hraběcí zámek. Najdou v kolně špalek a mrtvoly, dívka vezme jedné mrtvole prsten, mládenec ji v noci pronese mezi spícími lupiči. Zásnubní hostina, vyprávění snu, prsten důkaz. Žofička si vezme mládence.

Tisk, citovaný již Polívkou: Sličná Rozárka, děvče srdnaté, které v děsné noci koně i loupežnického vůdce zajalo. Uh. Skalice, Škarnicl dědici, b. r. Častěji.

Pětiletého sirotka Rozárky se ujmou bezdětní manželé, zemrou, čtrnáctiletá Rozárka slouží, hostinský v „Maincu" jí slíbí věno, chasník Kryštof ji miluje, Rozárka chce ještě pět let spořit. V podzimní bouřlivé noci přijdou vojáci, honící lupiče. Důstojník slíbí dívce dukát, půjde-li na šibenici napsat tři křížky. Dívka odjede od šibenice na koni, kterého našla, lupiči po ní střílejí. Na koni tlumok s věcmi za dvacet tisíc. Druhý den, v neděli ráno, když je vše na mši, přijde do hostince lupič, odešle podomka s psaním, žádá víno. Dívka jde do sklepa, skryje se za dveře, lupič za ní, dívka jej zavře v sklepě, přivolá hospodského a vojsko. Odpoledne zajato sedmnáct lupičů. Rozárka dostane ten tlumok, nechá hodinky a prsten pro Kryštofa; Kryštof se ostýchá, že je chudý. Vezmou se, koupí si hospodářství. Zmínka o Mohuči ukazuje na německý pramen.

Kubín v druhém svazku z Podkrkonoší č. 217 výslovně z tohoto tisku (přiznává sama vypravěčka).

Přikryl v sbírce z roku 1895 s. 247 jako obvykle mate děj, v podstatě ukazující na knížku. Dívka v hospodě odkládá svatbu s Jurkou až našetří, v nečase přijdou vojáci, důstojník slibuje měšec dukátů tomu, kdo přinese od šibenice březovou haluz. Hospodský vypravuje děj z jiné látky: dívka z přástek šla za pětku přes hřbitov pro pivo, cestou zpět strhla ženě plachtu, musila se s ní vrátit, žena jí utrhla hlavu. Pak Jurkova dívka přinese haluz, přivede koně s nákladem, ač lupiči po ní střílejí. Zbohatne, chodívá se modlit do lesní kaple, lupiči po ní pasou, schová se jim za oltář. Lupiči chyceni u muziky v městě, dívka si vezme Juru. (O kapli viz Příhoda č. 17.)

Václav Popelka (č. 4. b.) počíná úvodem, udělaným pod vlivem látky o Fextovi. Pijáci v hospodě slibují odměnu tomu, kdo přinese