děvčat vejce, která dostali, buď přes střechu nebo přímo, ale vždy tak, aby padala na drn, a to za významného volání: „Rodiče, rodiče — červený vejce!", jest rozbité takové vejce, z něhož by u drůbeže se vylíhlo kuře, viditelným znamením, že dívka vejce darovavší má.se stati matkou, čemuž děvčata ovšem nechtěla; proto ten výsměch, stalo-li se tak přece, zatím ovšem jen symbolicky.

Čí náraz, jakého to přístroje nebo ústrojí, způsobuje vlastně oplodnění? Je to buď v zemědělství primitivním, kopaninovém (Hackbau) nosatec, špičák neb i motyka, jak ještě uvidíme doleji (srv. zatím jen německé der Pick, die Picke n. der Pickel a zvláště B i c k e 1 „Spitzhacke"), anebo u lidí a živočichů p h a 11 o s „membrum virile, úd mužský" (srv. na př. slovinské pík m. téhož významu). Jest velice podobno pravdě, že i hra se špačkem, jíž se všeobecne přisuzuje značné stáří, nebyla nic jiného než symbol oplodňujícího údu, jak tomu nasvědčují názvy „špačka": volyňské piko, zdrobnělé p i č k o (pečko) a zejména také jaksi česko-německé pičkrle(tyčkrle).

Tolik by nám zatím mohlo postačiti ze zjištěných nebo jen dovozených významových odstínů slov ze základu p i k-. Obrátíme se nyní k názvům jednotlivých daimonických bytostí téže provenience a budeme je rozbírati podle území a tam zase je řaditi podle prostšího nebo složitějšího utváření.

Počněme s poměry staroitalskými (římskými). Tam se setkáváme s postavou Pika (lat. P í c u s) as dvojicí nebo s „blíženci" Picumnem a Pilumnem. Záhadu daimona Pica nelze rozřešit! bez zjednání jasna v otázce latinských jmen dvou ptáků, datla a straky, jmen p i c u s m. a pica f. Že by ta jména byla téhož původu, je málo pravdě podobné a snad dokonce nemožné; a jestliže jsem už dříve8) v souhlase s Diezem na základě katalánského slova p i kot „datel" a francouzských názvů pic, pievert > pivert a interjekcionální spřežky pique-bois, vše rovněž „datel", byl nakloněn také latinské p i c u s a umbrické peico (= akk. p i c u m), po případě spolu s hornoněmeckým a ovšem po-šinutým s-peh, s-peh-t „Specht", rovněž vyvoditi ze základního p i k - podle nejvýznačnější vlastnosti datla, totiž vytrvalého „pikání" a tlučení jeho do kůry starších stromů, jak to ještě mnohonásobně dotvrzují všelijaká názviska jeho nahoře (str. 48) uvedená, mohu dnes při výkladu -feminina pica „straka" taktéž poukázati k nápadné vlastnosti její, totiž k její barvě černé a bílé, tedy k tomu, co se za starých dob už pokládalo za pestré, malované (se zřetelem k té černi totiž), jak se také na začátku Wolframová „Parzivála" na to naráží, zkrátka: slovo pica řadím zcela rozmyślne k jinému, a to indoevropskému .kořeni p e i g -, p e i k' - s významem „färbein, mit schwarzer oder anderer Farbe malen, bunt, farbig", k němuž tedy náleží řecké ποκίλος, stcsl. рěgъ a i pьstrъ (s za palat, k'); vše s významem „pestrý", krom toho asi lat. p i n g o, - e r e „malovati" a najisto germ.-něm., fēh „bunt". a j.