str. 52
vým způsobem, jejž jsme připisovali svrchu italskému P i c o v i, s nímž bývá ztotožňován, zejména též jako bůžek (a vynálezce) hnojení, práce ostrým nástrojem konané proto, aby byla zvýšena úrodnost země; zove se pak Sterculinus jako patron tohoto viditelného oplodňování půdy, což v podobě Stereutius přeneseno i na bratra jeho Pilumna. A chotí Picumnovou se uvádí opět Pomona, ptákem pak jemu zasvěceným byl nečistý, trusem se obírající a vůbec páchnoucí dudek.
Blíženec jeho Pilumnus byl podle všeho k němu připodobněn útvarem odvozovací přípony, která přistoupila k subst. pilum n., jež má v latině dvojí význam: 1. palice (z moždíře) k tlučení, Mörserkeule a 2. oštěp, kopí. Obyčejně se jen význam 2. vyvozuje z pratvaru * pigslom, * pikslom (-l- vyznačuje nástroj) a spojuje se se slovy lat. pignus, -eris (-oris) n. „zástava", t. j. „co bylo zaraženo, napíchnuto, pevně zatčeno" (hřebem nebo pod.), dále s románskou čeledí, z níž vzešlo i franc. p i q u e r a vůbec „píka". Ve významu 1. pomýšlívá se na pratvar * p i (n) s l o m k p i n s e r e „tlouci palicí".10) Kdo se postaví na stanoviště zákl. kořene * p i k -, vidí na první pohled obzor mnohem širší a může i význam „palice, tluku" dopadajícího shrnouti pod * p i k s -l - om (srv. zde s první částí slovanské č. p i k - s - a, původně „opakované pikání, na př. vajec, a to i penízi"); z opatrnosti však uznáme tuto, t. j. při významu 1., raději změtení dvou homonymních slov vytvořených ze dvou rozdílných kořenů.11) Avšak význam nemůže býti pochybný: při fallickém pojetí lze vzpomenouti symbolu Dionysova jakožto boha vegetativní síly vůbec, totiž vztyčené hole yallóc, z níž zosobněním vznikl přítel Dionysův Фαλής (Pilumnos byl by tedy nositelem takového „píla") — a co se zemědělství týká, připisuje se mu mlácení obilí, pročež byl ctěn od pekařů; zaměňuje se rovněž s Pfkem, s nímž sdílí stejný atribut ptačí, totiž neúnavného klofáče datla. Bývá sám — bez Picumna — přidružován k bohyním, chránícím šestinedělek od boha lesů Silvana a nazývaným podle obřadů s tím spojených (dva neb tři muži udeřili v práh domu sekyrou, pak palicí, konečně pometlem jej očistili) Intercidona a Deverra; Pilumnovi však i tentokrát jest vyhrazeno to tlučení (obilí) palicí. Ani u Pilumna není, jak vidět, nijaké stopy po kouzlu dešťovém. —
10) Srv. Walde, Lat. etym. Wb., p. pilum, „Stempel zum Stampfen" a pilum, „Wurfgeschoß des röm. Fußvolkes".
11) Budiž podotčeno, že Walde 1. c. se dovolává kořene p i g- n. p i k-, „festnageln, stechen u. dgl.", ještě více méně hypoteticky, a to nejen při pilum a pignus (v. text), nýbrž i při ř. т-лрос, „zařezávající se, ostrý, hořký, bolestný, nepřátelský", a lat. p in g o, „maluji, pův. tetuji tělo" (souběžné by bylo sloveso s temným vokálem pungo), takže by jen staroindické piśáti „seká (maso), přikrajuje" a slovanská slova pbsáti „psáti", Pьstrь „pestrý", a litevské „p ё s z t i" !„psáti", zůstávala stranou, vyžadujíce sobě palatálně zakončeného p (e) i k-. Srv. ostatek též v textu str. 50. Tím však není hojnost slov takřka homonymních (souzvučných) v latině vyčerpána: je také pilus, „chlup (na těle)", pilus, „hromada (i lidu), oddíl římská legie", pila, „míč, kotouč, balík", pila, „pilíř" (řadí se k pignus) původu ne veskrze jasného.
|
|
