ПІ. Je to novorozeně, které jako diakon [P, Sp], nebo vystudované v 16. letech [SI], nebo jako sedmiletý chlapec [W] se vydá do pekla pro úpis.

IV. Dojde chýše loupežníkovy. Matka loupežníkova marně poutníka skrývá před lesním mužem. Je však ušetřen s podmínkou, že při svém návratu vypoví, jak vypadá lože, uchystané loupežníkovi v pekle [P, Sp, Sl]. — Loupežník je otcovrah [W].

IVа. Poutníkovi se dostane požehnání v klášteře [Sp].

V. Líčení pekelných muk. Ďábel vydá úpis na hrozbu, že bude vržen na lože loupežníkovo [P, W, Sp, Sl].

VI. Pokání loupežníkovo pod dojmem hrozné zprávy. Poutník zaráží kyj do země a káže loupežníkovi u něho se káti [P, Sp, SI]. — Madej sám zatkne smrtící kyj [W].

VII. Kyj se zazelená, nese ovoce. Po mnoha desítkách let vracející se poutník (kněz, biskup) vyzpovídá zbojníka a dá mu rozhřešení. Madej umírá spasen [P, W, Sp, Sl].3)

Pokud se týká původní české pověsti, nenalézáme v Erbenově pozůstalosti jejího zápisu. Ale že znal českou pověst o Záhoři dříve, než četl polská podání, to nám potvrzují výpisky z Wójcického Klechd. Erben knihu četl někdy koncem roku 1837 nebo počátkem 1838 — v Musejní knihovně je exemplář s autorovým věnováním Šafaříkovi z 20. X. 1837 a v lednovém čísle Květů 1838 Jos. Procházka přeložil z ní již pověst o knížeti Trojanovi — a k obsahu pověsti si zaznamenal: „Viz Záhořovo lože, pověst českou. Rozdílně začátek: Kupec jeda lesem v noci, uvázl v bahně, z něhož mu ďábel pomohl, dáli mu to atd." Nedlouho po vyjití druhého dílu Smolerových Pjesniček (1843) si zaznamenává na kartotékový lístek soupis lužických pověstí obsažených v této sbírce s poznámkami a kratičkým oceněním. Při č. 15 pořadu sbírky připomíná opětně pověst českou: „Lipskulijanowe ložo (Záhořovo 1. — Madejowo 1.) nejlíp provedena". V té době, nejpozději do r. 1849, soudíc podle pravopisu, dostává Erben dva české varianty Zahoře od Ant. Rybičky, které otiskuji v poznámkách.4) Pro