str. 68
lásky, jejichž obdobu v příbuzné situaci shledáváme v úvodních verších Zahoře. Shledal by se ještě třetí nápadný příklad z Čelakov-ského, závěr „Opuštěné" z „Ohlasů písní ruských":
Podzimní vítr po; dolině táhne,
on milé chaloupky i sad ovívá,
v dívčino srdce smutek zavívá.7)
|
Podobných nálad u tehdejších našich romantiků je mnoho, na příklad u Sabiny. V kresbě lesního muže Zahoře shledáváme některé tahy jakoby podle rozložitých postav loupežnických z „Ohlasů písní ruských" i s perem za čapkou, mohutným kyjem a kaftanem. Nápadný je vliv po výrazové stránce. Častá zvolací citoslovce: Oj, Hoj, Aj, A co, eliptické interjekce: pes to velikánský — postava strašlivá, kyj ohromný — kmen to jabloňový ukazují, že mladý Erben nečítal nadarmo s vášnivou vytrvalostí právě „Ohlas písní ruských".
Jestliže si Erben z Čelakovského vybíral romantické prvky, jež se shodovaly s bujnou představivostí mládí a máchovským zaujetím, je z toho viděti, že problém svého Zahoře prožíval opravdově. Studuje v Praze filosofii a práva, byl jen o rok mladší předčasně vyzrávajícího Máchy, který působil podmanivě na mladý literární dorost. V přátelském kroužku Mácha rád předčítával své básně a rád také opravoval básnické pokusy své družiny, k níž se hlásil horlivou účastí také K. J. Erben.8) Pamětníci oněch schůzek vzpomínají na vlnu romantického blouznění, která zavalila tehdejší mládež. Čtli německé, polské a anglické romantiky, opájeli se jejich liberální tendencí, ale prožívali také jejich bolestivé smutky.9) Můžeme-li pro-kázati u Erbena znalost Heina, chápeme lépe rozryvné nálady jeho prvotin „Tuláka", stopy titanismu v „Horalu Čechu", heinovství „Cizího hosta" a hrůzný tlak německé romantické balady v „Smolném varu". V této souvislosti lze připustiti domněnku, že na romantickou představu Erbenovu o Záhořovi působili také Schillerovi
7) Sebr. spisy F. L. čelakovského sv. I., str. 175. Vyd. J. Jakubec, nákl. J. Laichtera v Praze, 1913.
8) Účastenství Erbenovo v kroužcích Máchových potvrzuje J. B. Pichl ve „Vlasteneckých vzpomínkách", Čes. Včela 2, 1877, 221 a j. Dále v „Akademických pamětech" Václav Mach, Týden 4, 1909. V takových schůzkách jednak Mácha předčítal své verše, jednak „přednášívali, když kdo něco sepsal buď-v prose neb v básni. Mácha opravoval, co se zdálo býti chybným..." (č. 2.).
9) Druh Erbenův ze studií, lékař Jan Melichar, vylíčil tuto náladu ve svých vzpomínkách „ťrryvky ze života nepatrných osob", Samostatnost 5, 1901 — ovšem s hlediska stařecky konssrvativního — takto: „Jestiť známo, že před r. 30. a po něm zavládal v říši jakýsi židovský romantismus a germánská svobodomyslnost, pěstována a vyvolávána Börnem, Heinem, Gutzkovem, Freiligrathem a j. židovskými osvícenci. Jak na mne na gymnasiu působil Loupežník Abelino, tak to bylo nyní na universitě s těmito lahodnými jedy, posmívajícími se všemu tomu, co nám matky vštípily a čemu jsme se na školách zvláštní mravností a bohabojností naučili. Tak jsem i já zabrousil do německé romantiky, filosofie, od kterých cest mne teprve čtení Herderových spisů od-vrátiti mohlo". Totéž prokazuje výběr četby ze studentských zápisníků Melicharových, Erbenových a Lhotových, jež jsem měl po ruce a „Paměti z mého života" od V. V. Tomka (Praha 1904), díl I., 35 a passim.
|
