bílý hrad s mramorovými sloupy, jasnými báněmi a zlatoskvělými síněmi mocného vládce Polabí Bohdana. Pohádkové líčení knížecí nádhery, epitheta constancia: bílý, jasný, zlatoskvělý připomínají opětně Čelakovského, mistra „Ohlasů". Vzpomeňme, kterak jest líčen zámek matičky Volhy v „Hjovi Volžanínu"! K Celakovskému hledí dále výrazové prostředky, častá opakování ve verši i dvojverši, řečnické otázky; snad i obdobná situace nemocného cara, jejž lékaři nemohou vyléčiti, z „Odplaty" tanula Erbenovi na mysli. Ale hlavně oblíbený rozměr Čelakovského, trochejský desaterec, Erbenovi udělal. Provinění Bohdanova se neďovídáme ze zachovaného jediného zpěvu zlomku. Nešťastník je však již blízek zoufalého činu, chtěje se zbavit vlastní rukou kletého zraku, když se ozývají památná slova:

Těmito verši o milosti božské, tak příznačnými pro záhořov-skou látku, zlomek B-a končí.

Z-em2 a B-em uzavírá se druhá recense básnického zpracování Záhoře, kterou by bylo řaditi do první poloviny r. 1838. Proč básník ani tehdy neprovedl svůj záměr, toho se nebudu dohadovati. Ještě však v „Polednici" počátkem r. 1840 shledáváme se s tímtéž zpěvným a jednoduchým rozměrem, který Erbenovi v „Pokladu" přinesl tolik chvály a jímž se pokoušel také o druhou recensi Zahoře.

Plánu napsati Záhoře se však Erben ani poté nevzdával. Ve výkladu k baladě „Zaklené děvčátko" v 1. svazku „Písní národních v Čechách" (1842) připomíná pověst o Záhořovi, „již později časem svým podati zamejšUm". (Str. 26.) Koncem 1843 básní „Svatební košile", v jejichž scénách hrobové romantiky oprávněně St. Souček shledává obrazové i slovní reminiscence Zahoře.14) Téhož roku poznává Erben dvojí versi „Lipskulijanova lože" ze Smolerových Pjesniček. Do té doby nutno klásti třetí recensi Zahoře. Z3 má rozměr příbuzný „Svatebním košilím". Je z něho zachována rozmluva otce se zaprodaným synem Markem, která se jinak ve známých versích nevyskytuje. Z toho bych soudil, že básníkovi šlo tehdy o zpracování prostičké, lpící na lidové pověsti. Také by to potvrzoval zpěvný a jednoduchý ráz lidového popěvku. Zdá se, že Erben tentokráte postoupil ve skladbě mnohem dále, než napovídá skrov-ničký zlomek, soudíme-li podle zprávy redaktorské Fr. Klučáka, který se tehdy s básníkem dosti stýkal, v Čes. Včele z 8. 7. 1844: „S radostí podáváme obecenstvu zprávu, že Erben více balad sepsal, které k nejkrásnějším plodům básnickým přičíst musíme, a že je snad během téhož roku ještě z venkova k tisku zašle, kam se za příčinou vědeckých, zvi. historických badání odebral." Záhoř v tónu „Svatebních košil", baladické ohlasy „Peklu propadlá" a „Vražednice" spolu