pec, jenom od sazí čistě umytý, bez kožichu a sedící .slavnostně za. stolem. Ve skutečnosti jest tu však dalekosáhlý rozdíl. Všechno spočívá v symbolismu. Hoch v obráceném kožichu na pometle není prostě chlapcem, nýbrž symbol zlé síly, napadající slunce. Tentýž chlapec, umytý však a slavnostně sedící za stolem, očekávající kousek Kalyty, stává se oddaným služebníkem Božím, toužebně očekávajícím spojení s Božstvím. Jsou známy dvě klasické formy přijímání: 1. přijímání Boha-zvířete, jako na př. Židovské Velikonoce s velikonočním beránkem, a 2. přijímání Boha-Slunce ve formě chleba anebo chleba a vína, což projevuje se v křesťanských Velikonocích a v křesťanském přijímání. V pojídání Kalyty spatřují velmi staré předkřesťanské přijímání, jenomže rázu křesťanského, t. j. chleba a medu, neboť Kalyta je namazána medem. Tato eucharistie spadá do Mesopotámsko-Maloasijského zemědělského kulturního kruhu a odstupuje do eneolytické doby. Ukrajina ležela na periferii tohoto kulturního kruhu a její území bylo v době eneolytické hustě obydleno kolonisty z kraje Mesopotámsiko-MaloasijsikéhO'. Tito- kolonisté musili přinésti zároveň také obyčeje již od pravěku s uvedenými kulturními centry spojené. Tato nová podrobnost, na niž obracím pozornost čtenářů, ještě jednou potvrzuje všeobecné mínění, které jsem právě vyslovil a které jsem hájil i dříve v předešlém svém článku.

Vyvstává tu však ještě jedna zajímavá podrobnost, na niž pan Kravčenko upozorňuje. Kalyta má na Volyni, jakož i v některých místech Kyjevského kraje ještě několik jiných pojmenování, současně se vyskytujících. Kravčenko uvádí na př. názvy: Malamaj, Malanda, Vierbi. Na vesnici Bechy v Žitomirském okresu jmenuje se Kalyta současně též Malamaj.

Kalyta jakož i Malamaj jsou slova neslovanská, a nám nyní nepochopitelná. „Kalyta" ve smyslu mošny na peníze neposkytuje vysvětlení názvu našeho obyčeje. Jest jisto, že toto slovo bylo pochopitelno toliko v dobách předslovanských, neboť pokud jsem se informoval, nemá slovo kalyta v žádné ze slovanských řečí toho významu, kterého bylo by lze použiti k osvětlení našeho obyčeje.

Pan Vasyl Kravčenko, zdá se, obrátil se na Kyjevskou Akademii Věd o vysvětlení slova „Malamaj", neboť uvádí pro ně tyto významy: „Malamaj" vyskytuje' se u Kavkazské Kabardy jako mužské jméno, kdežto u Kirgizů označuje pojem chlapce 3 až lOletého. Jest pochopitelné, že kirgizský význam se k našemu účelu docela nehodí, rovněž ani kabardinský ničeho neposkytuje. Nelze rovněž připustiti, že Kirgizové anebo nějaké jiné tur-ko-tatarské plemeno mohlo přinésti uvedený název na Ukrajinu, třeba v době velmi dávné, neboť nomádská plemena nemohla míti obyčeje zemědělského, při tom veskrze zemědělského, jak jsem uvedl již ve své předešlé studii. Dodávám však ještě jednu poznámku ke slovu „Malamaj". Slovo to zdá se mně překrouceným až v XX. stol., neboť ještě ke konci XIX. stol. znělo jako