Naproti tomu dnešní lidové obyčeje, i kdyby byly prošly staletým vývojem, nutno vykládati z názorů současného prostředí, tím spíše, nelzedi sledovati vývojového žebříku bez přerušení.

Oba badatelé měli na mysli pojem oběti v tom smyslu, jaik -se ustálil v našich pojmech o vysokých náboženských kultech, ať polytheistických nebo monotheistických, nezacházeli k podstatě pojmu, jímž probíraný úkon naznačili, nýbrž viděli svou úlohu v tom, .aby bylo nalezeno božstvo, kterému oběti, aprio-riisticky předpokládané, byly určeny. Pojem oběti a její druhy, tím spíše pak podklad, z něhož vzešly, jsou však rozmanité a je třeba ujasniti si blíže podstatu dotyčného pojmu v jednotlivých zvycích, zejména v otázce o oběti pokrmů, o kterou jde právě v našich obyčejích a která vůbec dnes se nejhojněji vyskytuje v lidových představách jako nej pochopitelnější a tedy nejodůvodněnější.

Kult oběti v pokročilých náboženstvích, ve kterých vyspěl k hlavní úloze, pohltiv úkony jiného rázu a sjednotiv je pod svým štítem, vyvinul se z tolika složek a splynul z tak různých pramenů v jeden tok, že nelze redukovati jeho odůvodnění na jediný motiv. Úkony, které se shrnují pod názvem oběti, jsou tak různého druhu, že je důležitější roztřiďovati je a analysovati než hledati jejich jednotu, která záleží povětšině jen právě v jejich názvu oběť.29) Čím dále, tím více naopak ujímá se mínění, že velmi mnohá oběť povstala nikoli z potřeby zalíbiti se animistický nebo theisticky myšlené bytosti, nýbrž na podkladě magickém a teprve později připojila se ke kultu některého božstva.

Oběť mohla vzniknouti z magických základů, neboť sama stará náboženství ukazují, jak se magické prvky projevují i při obětech jednotlivým bohiim.so) Magie i oběť vůbec často se vzájemně prostupují a závisí pak na duševním obzoru a představách obyvatelstva, který rys nabývá vrchu. Oběť, jakožto úkon kultu, úkon náboženský, obrací se k určité bytosti, jejíž blahovůli chce získali a jejíž pomocí má se splniti přání obětujícího člověka, aby dosáhl toho, oč prosí. Není-li si vědom, že chce získati vůli oné bytosti a že jejím přičiněním se má stati, oč žádá, nýbrž chápe-li přispění, kterého se mu má dostatí, méně osobně," nabývá vrchu magická stránka, zákony, lidstvu odedávna vlastní, které počítají s tajemnou mocí, vládnoucí mezi objekty samými, jíž samy na sebe navzájem působí bez zasáhnutí bytosti mimo ně existující. Na dvojí směr, k němuž může výkon oběti dospěti, ukazuje i slovní doprovod, který prozrazuje, jaké jsou názory toho, kdo jej koná: na jedné straně oběť, jakožto část náboženského kultu, provázívá modlitba, obracející se k bytostem, jejichž přízeň má člověku naklonit, na druhé straně provází ji zaklínání, jež využívá moci, ležící ve slovech i v úkonu samotném.