Usuzovati na prioritu některého z obou směrů, je věcí teoretické spekulace. Samy doklady však ukazují, že zánikem de-monologických představ převažuje se váha obyčejně na stranu magie. Jestliže některé cizí kmeny, vyznávající polytheistické náboženství, určují obětované pokrmy bohům, a jestliže chléb, zarývaný do země, určují démonům a božstvům, tam, kde zanikla víra v ně, připisují se prostě zemi anebo se působivost přisuzuje samotným pokrmům a chlebu, které analogicky nebo svou vlastní mocí působí blahodárně ke zdaru úrody. Je pravda, že i určení zemi mohlo vyjíti z demonologického pojetí, když se obětovalo démonu nebo bohu, neoddělenému od jeho přírodního substrátu; na př. i oběti řekám, studánkám a pod. ukazují k takovému pojetí, ať již je vodní živel animatisován anebo ať je pokládán prostě za sídlo samotného ducha, který jej ochraňuje.

Mnohdy však se vůbec Země nevzpomíná a prostě samotný chléb musí působiti svou vlastní mocí.

Na takovémto stupni shledáváme většinou obyčeje s chlebem setí a slavnosti setí při začátku polních prací v roce u slovanských národů. Motivy, kterými se zvyky řídí, jsou rozmanité, zbytky obětního pochopení i rysy magického rázu, ale spojení s demonologickými představami neukazují. Stopy obětí, předpokládají-li se, jsou .většinou slabé a projevují se-spíše ještě při společném hoštění domácích i cizích. Jestliže chléb (nebo jiné pokrmy) jest rozdáván v den prvního setí sousedům, cizím osobám nebo zúmyslně žebrákům, jak ukazuje na př. ruský zvyk hledati za každou cenu osobu, aby jí byl chléb darován, nebo jihoslovanský zvyk rozdávati chléb sousedům, není vyloučena možnost usuzovati na odlesk obětních názorů, ale oběť taková byla by neosobní, bez vzpomínky na vyšší bytost, zatím co- cizí osoby nastoupily na její místo anebo na místo někdejších spoluúčastníků obětní hostiny. V některých případech, zdá se, poklesla představa o oběti ještě hlouběji, stávajíc se zcela neosobní a způsobujíc, že motiv odevzdání daru stal se hlavním bez ohledu na jeho příjemce, jako by ústupek vzdáti se části majetku v cizí prospěch mohl přivoditi příznivé následky pro dárce a způsobiti, že jeho přání spíše dojde splnění. Někdy však trvá zvyk jako pouhý přežitek, jehož formální stránka přežila původní účel a který se zachovává z konservatismu, aniž se uplatňují sledy původních představ.

Kromě stop obětí v obyčejích s chlebem setí prozrazují se zřetelně i magické názory, které převládají zejména při upotřebení obřadních chlebů, ale které se hlásí i při společném slavení první setby. Magické pochopení ukazuje na př. obyčej karpatských Huculů, při kterém rolník, bera před setím chléb do ruky, vyslovuje přání, aby se na poli opět urodil chléb jako loňského roku. Podobně hojné rozdávání chleba každému, kdo přijde, může znamenati hojný počátek, zahájený v dostatku.