str. 224
uschová k obrazům svatých do příštího setí. Tehdy starý chléb minulého roku se vezme, přidá se k semeni a na jeho místo uloží se chléb čerstvý.31) Ve společném, požívání tohoto chleba dlužno spatřovali obřady zasvěcování prvotin, ale v obyčeji uschovati jej jeví se snaha zadržeti úrodu a úrodnost v jejím representantu po celý rok a sděliti pak její schopnost semeni, nově ukládanému v půdu.
V Rusku v archangelské gubernii byla zachycena cenná pro nás zpráva o zvláštním obřadním chlebu setí. Z prvního zrní, které se vymlátilo, upekou tamější Velkorusové tak zv. „nasevannye chleby", které uloží na římse u obrazů svatých, při příští setbě přidají je k semeni a při setí položí na čtyři rohy pole.32)
Velmi podobné zvyky vládnou u sousedních Finů, bohatší ještě dalšími podrobnostmi a hojně doloženy četnými doklady a zápisy. Ve Finsku, jak bylo již uvedeno, koná se při setí malá rodinná slavnost, při které se předkládají rituelní pokrmy. Hlavní úloha připadá však „chlebu setí", bochníku obyčejně velikých rozměrů, který byl již dávno připraven a uložen mezi semenem až do dne prvního jarního výjezdu v pole k nové setbě. Finský chléb setby vyniká vesměs velikostí, takže zprávy popisují jej jako neobyčejně velký, obrovský chléb, pro nějž se musí po případě rozbořit i ústí pece, anebo který musí nésti i dva muži. Jinou charakteristickou známkou jeho je požadavek, aby byl upečen v určité svátky, valnou většinou o vánocích, mnohdy o Všech svatých, po případě i na jaře, a k zadělání musí se upotřebit podle některých zpráv mouky ze zrní prvních snopů, které byly na poli sežaty. Po upečení zůstává chléb na stole, pak se uloží mezi obilí a teprve při setí, resp. po první setbě se společně požívá. Mnohdy pak část anebo alespoň jeho zbytky musí se uložiti až do nové sklizně, takže zřetelně je vyjádřena nepřetržitá souvislost úrody, která se přenáší s jedné sklizně na novou setbu a jejíž produkty se nesmějí vyčerpat, dokud není uklizena žeň nová. V uvedených obyčejích s chlebem setí nelze zapříti tedy obdoby se zvyky uscho-vávati významné klasy minulé sklizně a přidávati jejich zrní k semeni. Chléb setí podržuje tutéž platnost a podnětem k jeho uschování jsou obdobné představy.33) Ve Švédsku rovněž za-'
31) Trud 1888, II. 1. s. 947 n.
32) Zelenin: Russische Volkskunde s. 27.
33) Okolnost, že chléb, od podzimu nebo zimy uschovaný, ztvrdl, nečiní v obyčeji překážek. V krajích, kde zemědělství stojí nízko a zejména pěstování obilí nezaujímá oproti jiným způsobům výživy výhradní převahy, setkáváme se i mimo lidové obyčeje se způsobem pripravovati na dlouhou dobu předem buď obvyklý chléb, anebo pečivo druhu placek, které se suší a po.případě zavěšují na šňůře v suchém místě. Zvláště v době, kdy jest ještě s dostatek zásob, na podzim, jest možno připraviti si chléb pro budoucnost, a'možná, že snad se uplatnila i domněnka, že v podobě chleba viktualie déle vytrvají než jako pouhé zrní. Ze Švýcarska jsou na ..př. zaznamenány četné zprávy, jak býval chléb vzácný, jak zřídka se pekl, někdy jen na podzim neb o vánocích, а jak dlouho musilo
|
|
