chovávali místy obyčej péci chléb setí ze zrna posledních klasů, které byly na poli požaty, ale musily býti nadto sušeny na slunci a mláceny jen bitím klasů o stěny ovinu. Pokládám podmínky ty jen za přežitky staršího způsobu práce, zachovávané úctou k ritu, za jehož stabilní součást se pokládají, i když technika práce dávno již od nich upustila.

Uvedené doklady ukázaly tedy především obyčej péci chléb setí z významného zrna, jednak z prvních, jednak z posledních klasů minulých žní. Používání obilí z prvních klasů souvisí s významem prvotin, ať již se z nich zhotovoval chléb nebo kaše a pod. Kromě toho bralo se však místy na obřadní pečivo zrní i z posledního snopu, což vzbudilo další výklady.v souvislosti s teoriemi o posledním obilí. Ve Švédsku na př. hospodyně pekla z něho hned ve žních pečivo v podobě lidské figury, čímž byly posíleny představy o obětech, o vegetačních démonech a podobně.

Dříve však, než přistoupíme ik výkladům obyčejů zbotovo-vati chléb setí ve tvaru lidských' nebo zvířecích podob, jest třeba zmíniti se o zvycích uschovávati k setí chléb určitých svátků. Ve Finsku na př., odkud zprávy o chlebech setí jsou nejhojnější, pekou chléb setby již n'a podzim nebo o svatodušních svátcích. Jinde, na př. v Rusku, připravují chleby setí z jara, o některých jarních svátcích. Ale většinou, podle četných dokladů z mnoha zemí, ponechává se k setí chléb, upečený o vánocích.

Vánoční chléb těší se největší úctě ä významu v severní Evropě, kde se pečlivě schovává až do jara. Ve Finsku zvláštní, obrovský chléb setby stával na vánočním stole až do svátku Tří králů nebo< i déle, ňa něm pák složeny případně ostatní chleby menší, kýta masa, světlo a podobně. Chléb, jeden nebo i více, které byly určeny k pozdějšímu upotřebení z jara, uložily se na špýchaře mezi obilí a zůstaly až do jará netknuty, kdy rozsévač pozdvihl uložený bochník z truhly na zrní a obyčejně pak, navrátiv se z první práce, rozdělil jej mezi všechny domácí. Někdy zmiňují se zprávy o- zvyku nechávati vánoční chléb k jaru dobytku, po případě schovávati zvláštní chléb pro dobytek, ale tento rys, který tak hojně se vyskytuje v jižnějších a zájjad-nějších krajích, na evropském severu je poměrně řídký.

V sousedním kraji, ve Švédsku, rovněž se nechával vánoční chléb zhusta k jarní setbě, při-čemž silného zdůraznění nalezla okolnost, že pochází právě od vánoc, od svátků, které ■jsou v celém roce švédského rolníka nejdůležiťější a nejslav-nější.34) Rozsévač nošiL vánoční chléb' setby s sebou na pole,