Teorie o obětním úkolu chleba nalézaly podpory zvláště v různých figurálních tvarech chlebů zvířecích nebo i lidských podob, které byly pokládány za obraz prvotního obětovaného tvora, jehož chléb toliko zastupuje, na jehož místo nastoupil, když zjemnělé mravy nebo pokročilejší kultura nedovolily přinést v oběť zvíře nebo dokonce člověka. Většinou při takových výkladech forma byla však oddělována od materiálu, od vlastní substance chleba, a svedla k závěrům jistě generalisujícím.

Teorie o obětním charakteru figurálního pečiva bývá vázána s názorem, že sváteční hostiny a přípravu obřadního pečiva o svátcích dlužno považovati za zbytky někdejších obětí a obětních hodů. Na př. právě vánoční pokrmy bývají vykládány jako reminiscence na staré oběti. Přece však snesené doklady nejsou ták naprosto průkazné a pro obětní ráz vánočních pokrmů, zejména pak pečiva, naskytuje se ve skutečnosti méně svědectví než předpokladů. Jestliže na př. ve Švédsku vánoční chléb v podobě vepře, zvaný „Juleber", bývá nejčastěji jmenován jako příklad zástupné oběti zvířecí, dlužno připome-nouti, že samo předkládání vepřového masa, které je tak charakteristické pro. některé země, není prokázáno jako dávná oběť; jest tak přirozené zabijeti domácí krmníky právě v době, kdy přestává pro ně potrava a kdy se naskýtá možnost maso uchovati svěží pro dlouhou dobu.50)

Podoby různých zvířat, ve kterých se pečivo zhotovuje, podporují ovšem silně domněnku, že chléb nahrazuje obětovaného živočicha, a v některých zemích skutečně existují doklady, že pečivo zvířecích tvarů obětovalo se namísto zvířete samého. Typická svědectví poskytují zprávy z pohanského Řecká, kterak se chléb různých zvířecích podob přinášel bohům v oběť, jestliže se vyskytly překážky přinésti oběť krvavou, jestliže na př. obležení v městě neměli po ruce zvířat, nýbrž toliko obilí, jestliže se dárce ze zásady vyhýbal přelévání krve, jako vyznavači Pythagorova učení, anebo jestliže byl příliš chudý, než aby mohl koupiti potřebné zvíře.51) Podobně i v novější době, ještě v polovici minulého století, byly zaznamenány poučné doklady o záměně zvířete pečivem, na př. u Če-remisů, u kterých pohanské, názory mizejí teprve v současné době, přizpůsobujíce se okolí. U obyvatelů kazanské gubernie v Kozmodeimjanském okrese bylo kdysi v obyčeji obětovati při svatbách koně nebo jiné zvíře, naproti tomu současní Čeremi-sové, jak píše zapisovatel, spokojují se tím, že přinesou v oběť perník s vyobrazením koně nebo jiného zvířete.52) Dokonce i lidské oběti byly zastupovány pečivem a krvavé oběti mexických Indiánů byly, podle některých výkladů, nahrazeny podobami upečenými z těsta. Byly-li ony oběti dány bohům jako