pláště, a kroje z Podtatří. V oddělených vitrinách vystaveny pak ukázky různých druhů tkanin, kolekce tištěných látek a forem a kolekce svatebních párt. Nakonec připomínám ještě, že ke každému oddílu musejních sbírek je připojena vždy exposice z Podkarpatské Rusi.

Stálá musejní výstava má podávati vždy jen přehledný obraz

0o kultuře lidu, aby diváka neunavovala. (V našem museu jest ovšem bohužel pro nedostatek místa až příliš přehledná.) Pro práci a studium odborníků jsou určena skladiště, kde je materiál přístupně seřazen a volný k prohlédnutí. V našich ústavech, tak jako tomu bylo

i jinde, v starších dobách dbalo se málo o skladiště vůbec, tím méně

o přístupná skladiště a studovny. V tom ohledu mohli jsme vyko-nati hodný kus práce tím, že jsme uspořádali zatím pět skladištních a archivních místností, kde se uložily tisíce předmětů, zatím výšivek a keramiky. Tři z nich byly získány překlenutím dvorku a zřízením nových stropů v místnostech příliš vysokých, o vybudování dalších tří místností se jedná.

V souhlase se snahou, zpřístupniti materiál ke studiu, otevřeli jsme čítárnu a studovnu, zatím v poschodí, zamýšlejíce ji přemístiti do přízemí. V ní je vyloženo na 200 národopisných časopisů, našich

i cizích, z nichž některé získává museum, některé odevzdává museu Národopisná společnost českoslovanská.

Podmínkou vědecké práce ve sbírkách jest řádné určení předmětů a zapsání v inventářích a lístkových katalozích. Národopisné museum v Praze trpělo bohužel od počátku tím, že z Národopisné výstavy zůstaly mu jakožto základ bohaté sbírky cenných předmětů, jejichž provenience i stáří jsou bohužel málo určeny anebo nejsou udány vůbec. Tím jejich cena pro odborné studium klesá. Správa musea snaží se odpomoci tomu tím, že úředníci a spolupracovníci musea studují vždy materiál určité oblasti, navštíví pak příslušný kraj a jeho museum, prohlédnou si, po případě i ofotografují důležité předměty z jeho sbírek, porovnají pak s domácími sbírkami v Praze a určí podle možnosti jejich provenienci a jiné údaje. Současně zakresluje se jejich provenience na mapky, vymezují se typy objektů a jejich oblastí a hotoví se tak základ pro národopisné mapky právě tak, jako o lidových stavbách.

Protože pro nedostatek místa může býti vystavena jen velmi malá část sbírek, doporučuje se pořádati občas přehledné a detailnější výstavy, které poučí návštěvníky podrobně o určitých cbo-rech, kromě toho dopomohou museu k získání dalšího materiálu. V r. 1933 uspořádali jsme v Národopisném museu velkou výstavu tatranskou, jež zabrala 14 místností a měla za účel seznámiti se s Tatrami po všech stránkách; proto obsahovala i oddělení přírodních věd, turistické a zdravotnické. Národopisným sbírkám byly věnovány 4 sály. Tatranská výstava dosáhla velkého úspěchu a navštívilo ji na 20.000 návštěvníků. V r. 1934 uspořádali jsme výstavu lidového umění z Dalmácie i Přímoří, jež obsahovala na 1300 předmětů a byla umístěna v 9 sálech. Tato výstava, kromě