otcovského při rozděleni rodového nedílu dostalo se zpravidla nej-staršímu mužskému členu rodu. Majetek movitý i nemovitý byl rovnoměrně rozdělen (podle kolen, nikoli podle hlav) mezi členy rodiny. Podle výpovědí pamětníků četnějších gazdovstev, každý na svém podílu vystavěl si s pomocí ostatních členů gazdovstva nové stavení vedle domu otcovského a hospodařil samostatně. I po rozdělení všichni členové takových samot si vzájemně pomáhali a v době nebezpečí se chránili. Takových skupin domů existuje v katastru obce Detvy a Hriňové 363.2)

Názvu pro jednotlivé skupiny domů původně nebylo. Obyvatelé jednotlivých samot, „lazů", nazývají se mezi sebou křestními jmény nebo přezdívkami, docela vžitými, ježto všichni jsou nositeli jednoho rodového jména. Obyvatelé sousedních samot, mluvíce

0 nich, přidávají k jejich rodovému jménu patronimickou koncovku -ovci, ňa př. Kulich-ovci, Drugajovci, Hrašovci, Sakovci a Čer-novci, nebo mluví o jejich samotách jako o majetku rodu, přidávajíce k rodovému jménu přivlastňovací koncovku -ovo (na př. Krat-kovo, Konopkovo, Mangutovo a pod.).

Jiné názvy samot utvořeny jsou podle povahy půdy (Hlinisko, Slanec, Blato) nebo podle geografických vztahů (za Priechody, Brod, Bystrno, Biele Vody a j.). Větších jednotek, v jaJkési vísky spojených, vyskytuje se zde na padesát; činí však stejně dojem samot, ježto jednotlivé menší skupiny domů jsou od sebe odděleny polem, loukou nebo pastvinou. V jejich středu stojí obytná a hospodářská staveni, která svým uspořádáním jasně prozrazují, že povstala rozdělením velikého rodového nedílu. Seskupení domů je totiž -v jednotlivých vískách z velké části centrické; domy leží kolem společné malé návsi. Řidčeji vyskytují se skupiny domů po obou stranách cesty.

Rozvojem populace přibývalo samot, z nichž některé jsou svým původem zcela odlišné. Svědčí o tom názvy samot: Nemecká, Sklią-rovo a j., ležících již také vysoko na horských svazích. Kde geografické a hospodářské podmínky byly příznivější, hlavně v rovině, uprostřed kotliny detvanské, tam vznikly vývojem populace a jistě

i přímým zasažením vrchnosti větší shluky domů, skutečné obce, jako městečko Detva, dále Hriňová, Detvanská Huta a Stožok, jimž ovšem je Detva obcí mateřskou.

Tak pravděpodobně dlužno si představiti i vývoj obcí slovanských v našich zemích v dobách nejstarších, i když jsme si vědomi nesmírného odstupu časového. Uvážíme-li však, že patriarchální způsob života je tu úzkostlivě udržován ve své ryzosti, pak nechybíme, soudíme-li, že tím spíše zachovali si tito zemědělci a pastýře u nichž ani řemesla se nevyvinula, do nedávna uzavření proti všem vlivům pokroku, smysl pro starobylý způsob bydlení a úpravu majetkových poměrů, i když zádruha se rozpadla.

Předpokládáme-li, že v dobách pradávných vznikala venkovská sídla uprostřed rodového nedílu, pak to byla jen sídla poměrně