malá. „V žádné zemi nebylo a není tolik malých vesnic, jako ve starých Čechách," píše Palacký.3) „Také nikde není tolik názvů, odvozených od jmen osobních, jako u našich vesnic. Jireček uvádí v Čechách na 1153 patronimických jmen míst, která od počátku byla jmény rodin, obývajících táž místa."4) Ovšem všechny vesnice, jichž názvy se končí na -ice, -ovice (až do 18. stol. -ici, -ovici) nemusí býti původu starého. Dlužno tu vymýtiti jména původu německého (Albrechtice, Heřmanice, Kunratice), pak křesťanského (Janovice, Benešovice, Jiříčkov a pod.) a pak ta, která jsou proti duchu starého jazyka a svědčí o době pozdější, kdy jazykový cit již ochabl (Radoňovice, správně by bylo Radonice).5)

Tak asi se vyvíjelo osídlení u nás do 10. stol., kdy začíná se tu uplatňovati sociální a hospodářský vliv západu, který se projevuje u nás vytvořením velkostatku s dokonalejším způsobem hospodaření. Vedle moci knížecí vyrůstá jako mocný činitel hospodářský i hierarchie, představitelka křesťanství. Oba tito činitelé čistě z důvodů fiskálních obracejí pozornost k rozlehlým, řídce obydleným plochám nebo k oblastem, rádlem dosud nedotčeným, kde zakládají nové vsi. To nejsou již vesnice rodové, neboť podle H. Jirečka vsi rodové vznikaly jen do sklonku 10. stol., kdy mizel starý rodový řád. Obyvatelstvo nových osad tvořili příslušníci různých dědin rodových. Většinou to byli lidé nesvobodní nebo ne zcela svobodni. Místo názvů patronimických zavádějí se jména obcí po zakladateli nebo jména topická. „Újezdy" a „ochozy", jako darované území knížetem nebo soukromými zakladateli pro založení osady, připomínají se již v 10. stol.13) Některý „újezd" byl územím tak rozsáhlým, že vzniklo na něm více vesnic. Tak Sedláček uvádí starý Újezd Deštenský, na svazích Orlických hor, kde klášter Sv. Pole zakládáním vesnic na místě vymýcených lesů opatřil si své důchody.7)' Hranice těchto obcí byly pravděpodobně přirozené (řeka, potok, okraj lesa a pod.), jak lze souditi podle běhu hranic starých osad, které zůstaly v původním rozsahu. Podobně, jako byly komisí objety velké komplexy půdy, tak se stávalo i při odevzdání menších statků do rukou nového majitele. Dárce či jeho zástupce se zúčastněnými osobami obchází hranice statku a klade na místech potřebných hraniční znamení, t. zv. „úročiště", „kopce" nebo „hranice", a statek takto ohraničený nazýval se „ochozí".8) Ve smyslu právním všechny obce podléhají své vrchnosti, ať je to kníže, pán nebo duchovní, a vůle vrchnosti je tu zákonem, ač vyskytují se i svo-