bodní sedláci, kteří vládnou svým gruntem nezávisle na vrchnosti. Tímto způsobem vyvíjela se kolonisace asi od 10. do 12. stol.

Záhy však hospodářskému rozvoji nestačily prostory vnitrozemské, a. bylo nutno hledati nové kraje, kolonisace schopné. Zraky hospodářských podnikatelů obracely se k pomezním hvozdům, které neodolaly této expansi, i když do 12. stol. byly přední hradbou obrannou, tradicí posvěcenou. Průlom v tomto ohledu učinil Soběslav II. na Vitorazsku.9) Podobně zakládány byly osady i na jiných místech pohraničních lesů, a tu záhy vedle kolonistu českých objevuje se i živel německý. Jak byly zakládány osady domácí, české, když nebylo již důvodu k zakládání osad rodových, nemáme určitých zpráv. Více jasna přináší doba 12. stol., kdy kolonisace dála se již ve větších rozměrech. Způsob osazení pomezných lesů byl podle Sedláčka10) asi takový, jak líčí jedna listina kláštera Plas-ského, založeného r. 1144 (jeho „vnučkou" bylo opatství ve Svatém Poli, založené r. 1149). Doba vzniku osad, náležejících těmto klášterům, spadá tedy do druhé polovice 12. stol. nebo nejdéle do počátku 13. stol. Listina vypravuje, že „opat jistému podnikateli vysadil kus lesa právem německým, aby založil tu vesnici, jejímž rychtářem se potom stati měl. Za svou práci obdržel rychtář lán pole svobodný (t. j. že z něho neplatil). Z ostatních lánů (po 36 jitrech), kteréžto rozdělil mezi poctivé a věrné lidi, po projití pěti svobodných let, po 32 groších z lánu platu věčného, něco žita, ječmene a ovsa a kuřata v jistých lhůtách vybíral a klášteru odváděl. Také berně zemské, kdykoliv žádána byla, osadníci povinni byli pla-titi. Co v lese nově vysázeném bylo skalnato nebo kamenito, takže zorati se nemohlo, udělil opat osadníkům, jako pastviště. Rychtář mohl právo své i sídlo své rychtářské prodati, jestliže öpat povolil." Poněvadž Sedláček udává, které vesnice byly v této době opatstvím kláštera svatopolského zakládány a ty poněkud se liší půdorysem (jsou to především Okrouhlice a oválnice, vedle horských obcí s rozptýlenými domy) i uspořádáním pozemků (lány polí jsou nepravidelné, od vesnice k okraji katastru stále se rozšiřují) od obcí zakládaných v době t. zv. kolonisační, dá se souditi, že vesnice, pocházející ze 12. stol., i když začíná se tu uplatňovati již způsob zakládání obcí po vzoru německém, charakterisují z velké části vývoj obcí s právem českým.

Vesnice zakládané ve 12. stol. tvoří tak jakýsi přechod k obcím doby 13. a 14. století, které znamená naprosto novou epochu v osídlení českých zemí. Vedle samot, starých vesnic, podhradí a vsí trhových, objevují se po prvé města, zakládaná na právu německém. Na tomtéž právu zakupují se i obyvatelé nově zakládaných sídel venkovských, která se vyznačují pravidelným uspořádáním polí na Bystém lánový. V čelo obcí staví vrchnost, t. j. panovník, šlechtic, duchovní či město, rychtáře s konšely, jako představitele nového zřízení obecního, kterého u obcí s dřívějším zvykovým právem čes-