kým vůbec nebylo. Zakládání obcí dálo se pravidlem tak, že pán půdy učinil smlouvu s podnikatelem, t. zv. „locatorem" (byl jím často měšťan nebo člen drobné šlechty a pod.), který rozdělil přidělenou oblast v lány (asi o 60 korcích), vystavěl obydlí a povolal příslušný počet kolonistů. Locator stával se obyčejně dědičným nebo doživotním rychtářem (s přídělem o 1—5 svobodných lánech). Někde bylo mu dovoleno zříditi krčmu, mlýn, kovářství, řeznictví a pod. Měl i jistou soudní pravomoc nad obyvateli své osady a dostával část důchodů z příslušných soudních pokut. Poddaní platili ročně „úrok" a kromě toho odváděli i dávky v naturáliích, od kterých bývali po založení vesnice na čas osvobozováni. Lhůta ta ve 13. stol. pro osadníky na lesní půdě zakoupené byla 15—18 r., počátkem 14. st. 10 let.11) Odtud vznikají četné „Lhoty" (jen v Čechách jich je na 450), na Slovensku „Huty", ač se slovem „lhota" setkáváme se již na konci 12. stol.12) Robot osadníci na právu německém usedlí nekonali, čímž podstatně lišili se od lidí domácích, nezakoupených. Nové vsi liší se od starých také rozsahem. Staré obce české obsahovaly 150—435 korců polí. Doba kolonisační zná obce velmi rozlehlé,13) a velké byly také jednotlivé usedlosti. Jednotkou výměry byl lán o 60—100 korcích (podle nestejné kvality půdy) a jeho zlomky.14)

Staré vesnice slovanské buď odolaly novému uspořádání poměrů a zachovaly si svůj starobylý ráz s nepravidelným dělením pozemků, i svůj způsob úpravy návsí nebo obydlí; mnohé z nich naproti tomu vrchnost od základu změnila. Půdorys vesnický samo* zřejmě spíše vzdoroval, hlavně z finančních důvodů, libovůli vrchnosti, kdežto uspořádání pozemků podléhalo větším změnám.

Ve 14. stol., kdy na systém lánový mnohé obce staré byly přeměněny, osídlení našich zemí v hlavních rysech bylo provedeno. Horečka kolonisační ochabuje a naše vesnice prodělávají dobu klid-* ného rozkvětu za doby gotické, kdy rytíř rád zbavoval se půdy a spokojoval se jen rentou. Později však četné bouře domácí a pak války husitské zasáhly do života českého lidu velmi neblaze. Mnoho obcí bylo zničeno, mnohé lány polí zůstaly ležeti ladem. Vrchnost do konce 15. stol. úzkostlivě střeží své osadníky a brání vesničanům odcházeti do měst, obávajíc se ztráty pracovních sil v době, kdy při zvýšené náročnosti na život nestačila jí dosavadní renta a ohlížela se po nových zdrojích příjmů.

Proto také četné zašlé vesnice byly teprve v 16. stol. obnovovány, půda znovu rozměřena a přidělena usedlíkům nebo byla zakládána města i vesnice nové, na půdě dosud lesem kryté. Mimoto šlechta, chtíc sama hospodařiti, kupovala četné vesnice i statky vla-dycké, scelujíc je ve dvory, jichž pozemky jsou obdělávány — ro-botníky.