Při značnějším přírůstku populačním dochází i ke kolonisací vnitřní, která se projevuje dělením větších statků a přibýváním chalup „na obci", jichž držitelům dostalo se půdy buď od otcovského statku nebo od obce. Ráz vesnic tímto vzrůstem nových usedlostí se vcelku neměnil. Ubývá jen volných prostranství na návsi, které se zastavují domky chalupníků a zahradníků, jichž část postupem času umísťuje se i při cestě na konci vesnice.

Největších změn doznalo osídlení našich zemí během 17. stol. Za války 301eté mnoho selských gruntů bylo opuštěno nebo zpustošeno, místy celá obec zanikla. Po skončení válek dochází ke scelo-vání lánů selských i k zaokrouhlování panské půdy na úkor půdy rustikální. Lány zaniklých osad byly přivtělovány k osadám sousedním nebo zabrala je vrchnost sama. Mnoho osad nebylo obnoveno, a jen tradicí udržela se stará sídliště v názvech, které často přešly jen na samoty, vzniklé na místě starých osad (na př. „Stará náves" v katastru obce Dobré na Opočensku a pod.).

Časem se rány zhojily, a doba osvícenská přináší novou vzpruhu ve vývoji našich sídel. Děje se tak drobením velkých selských statků, poněvadž vrchnost, vymáhajíc za vlády Leopolda II. a Karla VI. velké kontribuce, přišla k poznání, že velký sedlák, upadající pod tíhou daní do dluhů, nemůže svým poddanským povinnostem dostatí, hospodaří-li na velkém statku, jehož pole z velké části zůstávala neobdělána. Proto dvorský dekret za vlády Marie Terezie (z r. 1753) doporučuje sedlákům děliti statky členům vlastní rodiny. Dochází pak k hromadnému dělení, a to na tak malé usedlosti, že vláda r. 1771 opravuje dřívější dekret v ten smysl, že díl, který se odloučí, nesmí býti menší než čtvrtina celého statku. Ač toto dělení dálo se jen se svolením gubernia, docházelo přece k nepřirozené parcelaci, a proto dekret z r. 1786 stanoví, aby při dělení gruntu větší část statku měla nejméně 40 měřic, t. j. 7'62 ha polí. V horách dovolovala se parcelace větší, ježto obyvatelstvo věnuje se vedle zemědělství i různým živnostem a získá tedy víc hotových peněz, za. které si může opatřiti potraviny z úrodnějších končin. Přesto docházelo k nerozumnému dělení zejména za válek napoleonských, kdy sedlák chtěl zřízením samostatných usedlostí osvoboditi syny od vojenské služby.15)

Současně s tímto i tak rychlým tempem v zakládání nových sídel dostavuje se nová epocha kolonisační, vyvolaná pozemkovou reformou doby osvícenské, kterou málo výnosné dvory, jichž cena poklesla také kupní nabídkou konfiskovaných statků klášterních, měly býti rozděleny sedlákům, aby zvýšil se důchod vrchnosti, zlepšil blahobyt sedláka a tím se povznesla populace, jíž bylo třeba k vedení válek.113) Představitelem těchto myšlenek byl rakouský národohospodář Raab, který uskutečňuje svůj systém od r. 1776 nejprve na statcích státních a exjesuitských, později na statcích