ubylo na panstvích, kde byla provedena abolice, o 12.905 kusů.22) Na některých dominiích pozemková reforma zasáhla velmi radikálně. Tak na př. na panství královéhradeckém dostalo se sedlákům v dědičné držení 21.843 měřic polí.

Osada Svobodné Dvory na panství tohoto věnného města vznikla také rábisací bývalých šosovních dvorů nebo odkoupením částí jejich poddanými. Na Královéhradecku zakupovali se. členové příslušníků všech vrstev (sedlák, sládek, duchovní, chirurg, písař, obchodník a p.), ač za nejvhodnější nabyvatele byly považovány děti bohatých sedláků.23) Kolonisace tímto postupem prováděná byla přerušena smrtí Josefa П. Ač nesla se duchem germani-sačním, přece vykonala svůj sociální a hospodářský úkol. Četné vesnice byly založeny, mnoho bezzemků dostalo půdu a stali se svobodnými jejími držiteli. I když za Leopolda II. a jeho nástupců robota byla zde zase obnovena, zůstalo přece rozdělení půdy systémem rabovým, ježto těžko bylo vyháněti nové emfyteuty z nabyté půdy.

Zastavením rábisace rozvoj kolonisace v našich zemích nebyl zadržen. Dvorským dekretem z r. 1804 bylo sice zakázáno děliti panské statky mezi sedláky, ale občanský zákoník z r. 1811 obnovuje z velké části patent z r. 1781 (o svobodném nakládání poddaného se svými statky) a nebrání děliti statky poddanské. Četné kupní převody majetkové (na př. v obcích východních Čech), dělení statků mezi členy rodiny a tím rozvoj vnitřní kolonisace provázejí celé 19. stol. Jako dříve u odlehlých dvorů panských, tak nyní od lánů selských oddělují se špatně přístupné nebo příliš vzdálené pozemky v „končinách" a podělují se jimi druhorození synové, jimž otec v příhodném místě vystavěl i stavení. Tak u obcí, kde lány pozemků v nerovném terénu táhly se daleko od vesnice, vznikaly časem nové samoty. Soudržnost jejich s původními grunty časem zmizela (úmrtím nebo prodejem), ale sledujeme-li umístění jejich na katastrální mapě nebo vezmeme-li ku pomoci pozemkové knihy, snadno se přesvědčíme o jejich původu.

Naprosto jiným směrem nesla se kolonisace našeho venkova v okruhu velkých středisek hospodářských. Rozvoj hornictví, průmyslu, obchodu a dopravy přinesly s sebou novou éru v historii našich sídel i když byla v základech již vybudována. Města, hlavně na periferii, rostou přímo po americku a přimykají se k hlavním liniím dopravním. Největší rozkvět vykazují ovšem v oblastech průmyslových a hornických. Venkovská sídla výstavností napodobují města a hospodářskými vymoženostmi a svým významem snaží se vyrovnati s nimi krok. Dochází tak v blízkosti měst a v oblastech průmyslových, hornických a lázeňských k urbanisaci našeho venkova, který mění svůj ráz nejen vnější úpravou svých osad, ale i vnitřní přestavbou sociálních a hospodářských zařízení. Vznikají nové čtvrti při starých silnicích nebo nových liniích komunikačních,