jichž obyvatelstvo získáním půdy hledí zvýšiti svoji hospodářskou kapacitu a hmotné zabezpečení zejména v době, kdy nedostává se práce v závodech průmyslových.

K témuž cíli směřovala i pozemková reforma doby přítomné, rozdělujíc pozemky bývalých velkostatků mezi malé zemědělce nebo bezzemky. V historii našich vesnic nadešla tak nová epocha, která přinesla s sebou nejen rozmnožení počtu lidí hmotně neodvislých, ale projevila se v okolí bývalých dominií i výstavbou nových domů, ba i nových vesnic.

Z tohoto krátkého přehledu jasně vyplývá, jak každá doba našich dějin, tak bohatých na četné změny v životě sociálním, kulturním, hospodářském i politickém, zanechala své patrné stopy i ve tvářnosti našich vesnic, a to i pokud se týká půdorysu osad, ale především rozdělení pozemků, jichž úprava byla často i od základů změněna.

Venkovské osídlení, jako velmi důležitý prostředek pro poznání sociálních a hospodářských poměrů každého národa, zasluhuje si zvláštní pozornosti obzvláště v našich zemích, které svými dobře zachovanými příklady téměř všech druhů sídelních poskytují široké pole pro jejich studium.

Nejprve si musíme ujasniti pojem venkovských sídel. V úředních výkazech setkáváme se s obcí, a to politickou nebo místní, jako jednotkou správní. Obcím v tomto ohledu podřízeny jsou osady, jako sídla bez vlastní samosprávy. Rozeznáváme pak obce venkovské a obce městské. S tímto pojmem obce v geografii sídel nevystačíme ani s běžnou její definicí: „Obec je skupina lidí, žijících na určitě vymezeném prostoru." Nutno spíše voliti pojem vesnice nebo osady, kterou dlužno definovati jako „určitý počet usedlostí (rozptýlených nebo seskupených), umístěných v přesně vymezeném prostoru, kde produkce půdy je buď podmínkou (vesnice v krajích převahou zemědělských) , nebo zásadní podporou existence jejího obyvatelstva (osady v oblastech průmyslových a pod.). Nelze také pojem vesnice ztotožňovati s obcí katastrální, kterou známe ve skutečnosti teprve od dob Josefa П. (kdy byla zavedena z důvodů fiskálních), ježto podobně jako obec politická může obsa-hovati jednu nebo více osad. Kdy vesnice stává se městem, o tom rozhoduje její význam jako střediska komunikačního, hospodářského nebo kulturního, který se v dalším stadiu vývoje projeví i v městském způsobu sestavby domů v pravidelné ulice či náměstí. Nerozhoduje tedy ani počet domů ani obyvatel, ježto některá naše malá města, nečítající ani 2.000 obyvatelů, dostala hned do vínku práva městská, zatím co četné vesnice dolnoslovenské nebo v oblastech průmyslových převyšují je daleko počtem obyvatelstva, ale s představou města se neshodují.