Dříve byli to většinou dějepisci, které zajímalo především stáří a vývoj sídelních jednotek nebo způsob jejich umístění v přírodním prostředí. V poslední době všímají si venkovského osídleni také národohospodáři, jazykozpytci a sociologové, ježto vesnice, se svým složitým životem v minulosti i přítomnosti, může poskytnouti jim bohatých pramenů poznání. Dlouho stáli opodál zeměpisci. Teprve když v zeměpise uplatnila se snaha vyšetřovati vzájemný poměr mezi přírodním prostředím a člověkem, stala se tato otázka důležitým předmětem šetření i pro zeměpis člověka.

Nyní těší se tento obor badání u zeměpisců značné pozornosti, takže vznikla r. 1925 i při mezinárodní unii geografické komise pro zeměpis venkovských sídel. Na světových sjezdech zeměpisců přinášeli pak odborníci výsledky prací. Z elaborátů kongresových jednání v Paříži r. 1931) je patrno, že dosud jen Belgie, Polsko, Italie, Rumunsko a Švýcarsko jsou v geografii sídel tak daleko, že mohly podati i mapy, znázorňující rozšíření jednotlivých typů venkovských sídel v celém státě. Jiné státy mohou vykázati jen výsledky pro jednotlivá menší státní území. Velmi pěkné práce přinesli zeměpisci: J. Cvijić, M. Milojevič, A. Melik nebo S. Ilešié, v Rumunsku M. Mi-hailescu, v Polsku: B. Zaborski, St. Pawłowski, ve Francii: J. Brun-hes, A. Demangeon, P. Defontaines, v Belgii M. Q. Lefevre, ve Švýcarsku Ch. Biermann, v Německu: Meitzen, Jakobi, O. Schlutter, A. Hennig, M. Hellmich, Fr. Krause, R. Martiny, H. Schlénger, K. Eistert, ve Vel. Britanii: H. Fleure, D. Sylvester, S. Harris, v Dánsku M. Vahl, v Italii R. Biasutti, ve Španělsku M. Sorre a j. V Československu zasáhli do těchto otázek dosud jen menšími příspěvky historikové, národopisci a v poslední době i zeměpisci.

Pro informaci uvedu zde aspoň dělení obcí u některých autorů. Tak J. Cvijič ve spise: La Péninsule Balkanique dělí vesnice jugoslávské na 1. rozptýlené, a to typ v území Starý Vlah, typ Šumadije, Mačvy, území krasového a typ oblasti Ibaru. 2. Skupinové: typ Timo-ku, čiflik, panónsky a jemu podobný chorvatsko-slavonský, typ slovinský, typ řecko-středomořský, turko-orientální a typy smíšené. A. Melik uvádí ve své práci: Kmetská naselja na Slovenskem, Geo-grafski vestník, Ljubljana 1933 tyto typy: 1. Samotne kmetije (Fer-mes isolées). 2. Razložena naselja (Fermes isolées rapprochées). 3. Zaselki (Hameaux). 4. Gručaiste i središčne vaši (Villages en tas et villages avec une place au centre). 5. Obcestne vaši (Villages en rues). 6. Dolge vaši (Villages en lignes). 7. Veliké vaši Furlanske nižine (Grands villages de la plaine du Frioul). Zaborski ve svém spise: O kształtach wsi w Polsce i ich rozmieszczeniu, Kraków 1927, přihlížeje i k historickému vývoji vesnic polských, zakresluje na své mapě 13 typů vesnických sídel, jichž jména přejímá nebo je sám tvoří. Jsou to nejprve vesnice vzniklé před německou kolonisací: Ar Wieś okrągła (Runddorf). A2. Okolnica (Rundling). B. Ovalnica (Angerdorf). C. Ulicówka (Strassendorf). Dr Wielodrożnica (Haufendorf). D2. Wielodrożnica luźna (loses Haufendorf, tvaru méně seskupeného). E. Widlica (Kettendorf). Dále jsou to vesnice založené na právu německém: F1. Łancuchówka (Waldhufendorf). F2.