A vůbec naše vědomosti o minoritské provincii česko-polské ve středověku jsou zvláště kusé.24)

Záznamy Mikulášovy přestávají na r. 1423. Do Vratislavě se rukopis dostal z nějaké klášterní knihovny po zrušení klášterů v pruském Slezsku v r. 1811. Nevíme, z jakých důvodů předpokládal Pejfalík anebo jeho informátor Wattenbach, že rukopis pochází z Horního Hlohova.25) Tamější minoritský klášter byl spálen r. 1426. Mniši zavčas utekli do bytomského kláštera-a r. 1431 založili vlastní klášter v Kozlí.26) Vracel se do domova se svým manuálem také Mikuláš anebo rukopis opustil Krnov až po smrti majitelově ?

Mikulášův manuál vznikl tedy v letech 1416—1423. Žaloba na pannu byla zapsaná nejspíše koncem r. 1416 nebo začátkem r. 1417, podle předcházejících a následujících záznamů soudě. Sotva byla vepsána Mikulášem později. Nehringovo datování této písně „gegen 1407" se jistě zakládá na omylu.27)

Sotva lze, myslím, ze sousedství nemravné písničky s písněmi duchovními dělati závěr, že reverendus frater „sbíral písně vůbec", nahodile a bez ohledu na jejich obsah. Většina duchovních písní, zapsaných Mikulášem, se točí kolem jediného motivu1: Pannu jsi ostala... Dievko bez úraza... Stalať sě jest věc divná, Panna syna porodila Beze všie strasti tělesné, Toť jest divné a nové... Radujmy sě, veselmy sě, Panna syna porodila... Von der zarten wart er geborn Marian der reinen auserkorn... Der himmelkönig ist geborn Von einer mait... Muter und mait alleine Aus weiplicher Schar... Mikuláše vábily dva protichůdné, ale intimně spjaté náměty: „celie qui a concu sans pécher" a zároveň „celie qui a péché sans concevoir" podle pregnantní antitése, kterou vložil Anatole France do úst středověké jeptišce. Současný folklorní doklad pro těsné sepjetí obou námětů: byli jsme s P. Bogatyrevem několikrát svědky, jak slovenští šuhaji náhle přecházeli od pobožné koledy k obscénnímu parodickému popěvku, končícímu slovy: „Tam sa chlapci dobývajú do nebeskej slávy". Kontrastní souhra obou skladeb je při tom vědomým efektem.28)

Druhý, laický, hříšný námět patřil do rubu středověké tématiky a taková témata se zpravidla utajovala před pergamenem. Neoficiální, soukromý středověk se většinou štítil psaného slova. Číhala censura. Příkré zákazy se předháněly. Ve Slezsku současník Mikuláše z Kozlí, vratislavský biskup Venceslav, nařizoval r. 1415: clerici in tabernis cantilenas mundanas turpes et scurrilia turpiloquia