Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 63



non prof erant... neque cantent. Jeho poznaňský kolega Andreas Laskaris vydal přísný zákaz cantilenarum inhonestarum. R. 1418 archidiakon vloclavský Stanisław z Komorznik varoval klérus: In tabernis... usque ad summum inebriari et ibidem tripudiare ac plaudere, turpia quoque et impudica nedum loqui sed et cantare sonorose ac maledicere et rixari... non verentur. Prudce se odsuzovaly „cantus meretricum, qui ad lasciviam et adulteria provo-cant", „břitké písně", zpívané hlavně v době koled.29) Nemravná Žaloba na pannu v manuálu Mikulášově byla pečlivě zamazána inkoustem. „Miłośnemi pieśniami rękopisów nie profanowano."30)

Nepřekvapuje, že se pátravý Hanka sháněl po „hýřivé" písničce, „poněvadž nás takovými pobožní předkové naši méně obmyslili". Ten, kdo se obírá usměrněnými obdobínfi kulturních dějin, snaží se proniknouti za vrstvu nelítostného censorského inkoustu, vysto-povati produkci podzemní, podloudnou, porušující autoritativní předpisy a proto potlačovanou.

@S@IV.

Pozorný Fejfalík postřehl „zajímavý, blížící se k polštině dialekt" Žaloby na pannu. • Nehring, jenž věnoval řadu cenných prací nejstarším polským jazykovým památkám a jejich českému nátěru, všiml si sice nezvyklého v českém textu tvaru ktorak a poznamenal — sic, přešel však mlčením ostatní polonismy a mluví ku podivu bez výhrad o „písni české". Za českou ji považuje i Nejedlý.31) Jazyk a pravopis písně však vykazují nesporné polonismy.

Střídnicí praslovanského ě před tvrdou zubnicí je zde důsledně a: 2 nyechczyalat, 15, 16 czai. V českých textech rukopisu je vždy ě/ie (e/é): Duch. písně32) — powyedyelt, swyeta, kwyet, tyelo, hwyezdo, swyeťla, przy gely; modlitby23) — dyetky, tyela; Bydž. ševci34) — chtyelt, vzrzyel, wyeda, nesmyel, myel atd.

Střídnicí praslovanské skupiny r před tvrdou zubnicí je v Žalobě ar — 17 stárl (stč. ztrl), před jinými souhláskami ir — 9 pyrwe, 18 pirwe.35) V českých- zápisech Mikulášových praslovanským skupinám ur, Ir před souhláskou pravidelně odpovídá slabikotvorné r, označené písmenem r: duch. písně — okrsslek; modlitby zmrtwich, mrtwe; Bydž. š. — wytrh, Trkon, trdl&m, prchaly, nay-


29) Nejedlý, Dějiny, 231; id., Počátky, 506; W. Nehring, Altpolnische Sprachdenkmäler, Berlin 1886, 215; J. N. Fijałek — Rozpŕ. Ak. шп., w. nist.-ffios., XXX., 209nn.
3°) A. Brückner, Literatura religijna w Polsce średniowiecznej, I, Varšava 1902, 140.
31) Počátky, 241.
з2) Monatschrift, 742nn; Arch., XV, 525n (opravy). 33) Arch., XV, 526n.
34) Sitzb., XXXIX, 291nn.; Arch., XV, 527 (opravy).
35) Srov. J. Łoś, Gramiatyka polska, I, 1922, 64n.; E. Nieminen, Zur alt-polnischen Lautgeschiehte, Helsinki 1932, 25nn.

Předchozí   Následující