str. 69
a Polska na Czechy; ztąd brano wszystko, od monety aż do pisowni," výstižně praví Brückner.68)
Hlavním! zprostředkovatelem českého kulturního importu do Polska bylo Slezsko. Bylo odedávna, jak dosvědčují slezské památky XI.—ХПІ. stol., prosyceno českým živlem,67) od druhé polovice XIII. stol. bylo v svém životě politickém, právním, kulturním mocně zasahováno přímým vlivem království českého68) a v stol. ХГѴ. se stalo součástí české koruny. Podléhalo čím dál tím víc českému kulturnímu rozpětí, ale zároveň udržovalo těsné kulturní a hospodářské styky s Polskem, nedosti na tom — stálo během ХШ. a XIV. stol., podle přiléhavého označení moderních polských historiků, „v čele civilisace polské".69) Významné poslání slezské pro polskou kulturu trvalo i dál a J. Dąbrowski právem zdůrazňuje vydatný podíl, který měli Slezané na krakovském universitním životě v první polovici XV. stol.70)
Češi kulturně stáli v čele západních Slovanů a Slezsko mohlo plniti úlohu predvoje polské kultury do značné míry právě proto, že stálo ve vleku kultury české. Bylo vhodným zprostředkovatelem českých vzorů, a podle těchto vzorů se řídila a formovala spisovna polština i polská literatura.71)
66) Cywilizacja i język, Varšaíva 1901, 52, srorra. 78nn; id., Dzieje kultury polskiej, I, Krakov 1930, 525. — Další badání ovšem zjisti nová poučná fakta, nahromadí hojné detaily a položí nové problémy, sotva se však dá něco v podstatě měnirti na tomto plastickém Briicknerově líčení, shrnujícím česko-polské kulturní vztahy, jak se odrážely v jazyce. Tvrzení o povrchními, prchavém rázu českého jazykového vlivu na Polsko (viz Rev. d. ét. si., XIII, 205) přímo odporuje našim vědomostem z dějin polského jazyka. Rovněž badání o staro-polském písemnictví zjišťuje stále nové stopy českých literárních vlivů. Tak na př. R. Ganszynec ѵ spisu Polskie listy miłosne dawnych, czasów (Krakov 1925, 199n.) odůvodňuje starou hypothesu Nehringovu (Arch. XV, 545) o českém původu t. zv. „strofického dopisu milostného". Jedinou potíž shledává v rýmu dvou akusativních tvarů strony — Morawy: v české předloze by tento rým zněl strany — Moravu, což je nemožné i s hlediska rýmové techniky i po stránce -věcné (jde o výčet cizích zemí, Morava však nebyla pro českého básníka cizinou). Ale původní text pravděpodobně zněl: „Navštívil jsem cizie strany: Němce, Vlachy i Polany". Pro polské přebásnění se P o 1 a n y v seznamu cizích zemí ovšem nehodily, proto se do básně dostalo Morawy a rým se takto omezil na koncovou samohlásku. 67) Nehring — Arch., I, 63.
68) Historja Śląska od najdawniejszych czasów do roku 1400, Krakov 1933, 334nn, 604n, 633n, 788m a j.; Br. Włodarski, „Polska i Czechy w drugiej połowie XIII. i początkach XIV. wieku, Lvov 1931; id., „Polityka Jana Luksem-burczyka wobec Polski za czasów Władysława Łokietka, Lvov 1933.
69) Historja, 801nn; srov. Brückner, Dzieje, I, 280n.
70) Historja, 562.
71) Srov. Brückner, Cywilizacja, 82; id.. —: Encyklopedja polska, H, 73. — V světle these polských historiků o vedoucí úloze Slezska v dějinách středověké polské kultury lze revidovati otázku, který vliv zabránil „mazurzenie" ve spisovné polštině. Polska dialektologie zjišťuje, že se značná Část Slezska sousedstvím s českým jazykovým územím ubránila vniknutí této hláskoslovné změny (Nitsch, 273n). Historikové polského jazyka kladou otázku, zda dvě rozdílné řady sykavek (š, ž, č — s, z, c) nebyly zachovány v spisovné polštině vlivem vzoru českého (přehled literatury podává H. Grappin — Rev. d. ét. sl., ХШ, 200nn.). Brückner mluví o vlivu českých kněží, kteří přicházeli do Polska přes
|
|
