V polské vědě se vyskýtá tendence posuzovati sloučení Slezska s královstvím českým jako fakt jednoznačně záporný s hlediska polských kulturních dějin. Je to však názor příliš jednostranný. Rychlé šíření češtiny ve vzdělaných vrstvách slezských je ovšem mimo spor. Zápisy v řeči české jsou zde známy již z ХПІ. stol.72) Nehring zjišťuje, že mezi dopisy původu slezského jsou české mnohem četnější než polské, listy slezsko-polské začínají teprv XVI. stoletím, hlavně jeho druhou polovinou.73) Hornoslezské dvory se rychle jazykově počešťují. Během XV. stol. vniká čeština dó soudů a do knih zemských a městských a stává se jedinou úřední řečí v Horním Slezsku. Nabývá zde pevné půdy, a zatím co v Čechách a na Moravě je čeština po bitvě bělohorské vytlačována z úřadů a soudů, úřaduje se v Horním Slezsku ještě koncem XVII. stol. vesměs česky.74) Autorita češtiny stála tam tak vysoko, že podle svědectví z XVI. stol. Polák „chocia nie będzie w Czechach, jedno iż granicę Śląska przejedzie, to już inaczej nie będzie chciał mówić, jedno po czesku".75)

Avšak nesmíme si představovat! tento civilisační proces jako mechanický následek českého politického nátlaku na Slezsko, — podstatnou úlohu hrála i vyspělost kulturní. Proto se šířila a udržovala úřední čeština v Osvětimsku a Zátorsku ještě téměř 100 let po jejich přivtělení k Polsku,79) a proto český jazyk dlouho zaujímal význačné místo i v životě krakovské vedoucí vrstvy. A hlavně nesmíme zapomínati, že vniknutí češtiny do Slezska neznamenalo zápas dvou slovanských spisovných jazyků: čeština vystřídala v slezských kancelářích latinu a hlavně úřední němčinu, nikoliv polštinu, která se tam nikdy neuplatňovala. J. Kapras k tomu právem podotýká, že „v XV. stol. je němectví ve Slezsku silně na ústupu, ale nikoliv před živlem původním, domácím polským, nýbrž před živlem českým".77)

Českým vlivem pronikají do polského Slezska mnohé německé kulturní statky, ale zároveň také slovanské uvědomění. Již královna Kunhuta vytýká v dopisu z r. 1272 slezské kněžně Anežce, že je více .nakloněna německým františkánům než svým polským nebo českým sourodákům téhož řádu.78) Toto slovanské uvědomění se