str. 75
O labilnosti hranice mezi pěti- a čtyřslabičným začátkem dvoj-verší svědčí varianta citované písně:
Już ty moją I musisz być,
wolę mojąl uczynić.101)
|
Neúchylná stabilita trojslabičného veršového konce („odcinek trzyzgłoskowy") proti první části sylabicky méně přísné je charakteristickou vlastností mnohých polských písní lidových.102)
Třetí, nerýmující verš sloky má 5—6 slabik a poskytuje tedy co do hudebního rytmu asi tyto dvě varianty:
V rýmu je závazná jen totožnost poslední samohlásky a následující souhlásky, pokud je to slabika zavřená (pierzynie — do wole, kahaniec — wieniec). Podobně rýmuje „cantilena vulgaris", zaznamenaná polským kazatelem XV. stol. a složená pravidelným „epickým desetercem": rumiana — domowa.103)
Slovo o jedné slabice může rýmoväti v žalobě i s jednoslabičným (verše 4—5,19—20) i s mnohoslabičným: żałować — dać. Srov. v svatební písni lidové: Trzeba i dać, Nie żałować.104)
Komposice písničky je průhledná. Hned první verš oznamuje, že jde o žalobu.105) Je to žaloba odmítnutého nápadníka, ale nikoliv lyrický stesk na neúprosnost krasavice,108) nýbrž jízlivý, pitvorný plaidoyer, který se druží k oblíbeným ve středověku básnickým skladbám, fingujícím soudní při nebo aspoň její jednotlivé složky.107)
První sloka podává obsah obžaloby, následují repliky na dva domnělé protiútoky odpůrcovy, při čemž oba jsou stejně uvedeny: mnisz-li (ty) panno... Tyto možné výtky panny jsou rázně popřeny, neboť by jinak zesměšnily hrdinu: v idruhé sloce jde o výčitku mužské nedostatečnosti a v dalších o potupnou domněnku, že je slepý k minulosti panny. Poslední urážku odráží nepřímo: obrací se k panně s ironickými výzvami, které po obakrát jsou stejně uve-
101) Lud, XII, 193.
102) H. Wmdakíewiczowa — Rozpr. Ak. um., w. fflol., LU, 177шь
103) St. Vrtel-Wierczyúski, średniowieczna poezja polska świecka, Krakov 1923, 59. — Je to nejstairši dochovaná, souvislá ukázka tohoto slovanského metra.
104) O. Kolberg, Mazowsze, I, 159, srov. 173.
105) „Na pannu żałować" je právní termín, srov. na př. „počal salovacs na pana" (Rauscher, Osv., 78).
106) Srov. na př. „Taiké já smutný žáJk Umruť v tuhách zpievajě Pro mú milú, když sě neráči smilovati nade mnú" (Sitzb. XXXIX, 678).
107) Viz H. Walther, Das Streitgedicht in der lateinischen Literatur des Mittelalters, Mnichov, 1920, 21 nn.
|
