str. 76
deny (rożży, panno . . .) a obě souhlasně naznačují, že ví dobře, s ikým jedná, a co se již p i r w e stalo. Po 'každé výzvě připomíná, že je nežíbytné rozuzlení, jež vlastně učiní žalobu bezpředmětnou. Otázka milostného styku žalovatele s obžalovanou je třikrát přímo položena, při čemž jeho sebevědomí důsledně stoupá: v druhém verši úvodní sloky nevyjádřeným podmětem je panna, přísuákem záporové praeteritum n i e c h c i a 1 a m i d a é, o dvě trojverší dál — v druhém verši čtvrté sloky — jsou obě činné osoby nevyjádřeným podmětem a přísudkem je futurum ve významu optativním damy sobie a zase o dvě trojverší dál — v druhém verši závěrečné sloky — vyjádřeným podmětem je zájmeno j a, přísudkem futurum u d e r z i m. Píseň jeví tedy jistou komposiční symetrii, — udržuje tradiční trojdílnost, ovšem v daném případě jen thematickou, nikoli strofickou.
Sémantické zpracování jednotlivých složek této komposice jeví nápadnou příbuznost s tvárnými prostředky lidové písně Poláků a sousedních slovanských národů. Falické metafory „nožík" a zvláště „kůň" jsou obvyklé folklorní obrazy. Moravská hádanka, vědomě kumulující falické narážky, přináší pak neočekávané řešení — nůž,108) v polském erotickém přísloví se vyskytuje „kozik" (zabiják),109) V svatební písni „pan starosta ... jabłusecka sabelecką rozcina"110) (starosta = ženich, jablko = panenství, panna, nevěsta).111)
Kůň: „Cisawy koniczek má obcięte uszka, Niewpuszczej, dzieweczko, syneczka do łóżka;"112) „Oj pamiętaj dziewcyno, Da będzie ci tego zal, Oj jak ci mój konicek Do innej będzie ryżał."113)
Pro naznačení milostného úkonu Žaloba po prvé užívá obrazu panny krmící ovsem koně, po druhé jej líčí jako společné opojení pivem a medem, po třetí jako zaječí hony — trojitá stupňovaná variace, kladoucí stále větší důraz na aktivitu hrdinovu.
Memu koni owsa. — Metaforickými obrazy krmení nebo napájení koně se hemží lidové milostné písně. Ve slezské písni „pan młody" ikonejší svého smutného kochaného koně:
Moja żona młoda
sama ci idziś owsa,
sama wody poda.114)
|
Slezská koleda vypravuje o panně, která „miała konia": „Co mu jeść dawała? To te cecowiczke i jarą pszeniczke."115) — „Gdzieś ko-niczka podziała, dziewucho ? ... Zawiodłam go pod las, Tam jest
108) K. J. Obrátil, Kryptadia, Praha, 1933, 149.
109) Anthropophyteia, ѴПТ, 386.
110) Lud, ХХШ, 199.
111) Srov. A. Potebňa, Объясненія малорусских и сродных народных
пѣсень, I (1883), 60, II (1887), 482 п.
112) Cinclala, č. 146.
113) Lud, XXI, 276.
114) Roger, 6. 445.
115) Cinciała, 348.
|