trawka po pas ... Jakżeś go tam pasała? ... Włożyłam go w brózdę ... Gdzieżeś mu woda dała? W lesistym strumeniu, Co tam płynie w cieniu, Tamem go napawała, syneczku .. ."116)

„A trzeba dać konikowi siemienia," praví na př. kališská svatební píseň a tamtéž se zpívá: „Zosieńku moja, Napój mi konia. Nie napoję, nie napoję, Nie twoja'm zona."117) Jiné důvody odmítnutí: „Matunia mi zakazała"; „A jo ci go nie napoja, Bo jo go sie bardzo boja, jeszczech malućko."118)

Piwa i miedu. Napájeti, piti, opiti se je v slovanském folkloru tradičním symbolem ukojení milostné žízně.119)

Scéna prudké lásky: (Kasiula) Pije piwko pije s grzecnym pa-cholikiem.120) Obraz šenkýřky splývá s obrazem nevěsty nebo milenky. Slezská píseň líčí milostné dobrodružství Pranusia od Torunia: „Wyjrzała tam szynkiereczka: Dobre piwko ma, che, che."121) Šenkýřka láká mládence: „Wstąpze, Jasiu, wstąpze do mnie, Dobre piwko mam, Komu temu poborguję,Tobie darmo dam."122) V kujav-ské svatební písni děvče volá:

Wyżenu zajece. -— Ústní milostná poesie klade rovnítko mezi lovcem a nápadníkem, svatební lyrika ztotožňuje myslivce s ženichem.124)

Slezská píseň „Poszedł myśliwozyczek z rana na zające", je postavena na parälehsmu a křížení dvou motivů: hon na zajíce — ucházení o dívku. Děvče odmítá myslivce v termínech záporného paralelismu: „Izech nie jest zając, Tylko dziewczyna."125) V jiné variantě prohlašuje sám myslivec: „Jách myślał, że zając, A to dziewczyna."126)

V této písni jsou oba paralelní motivy zdánlivě rovnoprávné, totiž píseň je obdaruje stejným stupněm básnické reality. Ale pouhou metaforou, a to v zúženém specialisovaném významu je zajíc ve slezské písničce: „Ona nożke podniosła, Pokazała co niosła. Ona niosła zająca .. ,"127)