str. 78
Hon je žertovným metaforickým označením koitu i v Žalobě na pannu i v moravském (horáckém) přísloví: „Marně vyháněl z díry zajíce." Blízkou paralelu poskytuje slovenský popěvek: „Berte chlapi, berte biče A vyžeňte svine z p... ."128)
Ovšem verš „wyženu zajece" má vedlejší význam, napověděný kontextem: dostanu pravdu ven, zjistím, kto pirwe przi-biehł. Není vyloučeno, že v tvaru zagyecze jde o plurál, srov. „vyžeňte svinetakže bychom zde nemusili vykládati koncovku jako bohemismus.
„Věnec" je v polštině metaforou otřelou a vybledlou, — je to běžné označení panenství. Písně o ztrátě věnce tvoří obšírný cyklus v rámci lidové milostné lyriky. V Rogerově sbírce polských písní z Horního Slezska je jich ku př. nad 30 a obvyklým tvarem je v nich wianek, kdežto tvaru wieniec se užívá téměř výhradně v rýmech (280, 529 — rýmuje slovo młodzieniec, 500, 538 — gościniec). Jen v rýmech se vyskytuje wieniec iv Cincialově sbírce písní z okolí těšínského (6 — młodzieniec, 118 —cudzoziemiec), Rýmem je podepřen tento tvar i v Žalobě (kahaniec — wieniec).
Lidová píseň klade neustále otázku: j e s z c e -1 i je cal. „Drobné rybky" odpovídají:
„Widziały, widziały,
Ale już nie cały,
Już cztery kwinteczki
Z niego wyleciały.
|
Trpce si stěžuje sám věnec:
Jakżebym nie miał więdnieć,
gdy już nie jestem cały?
Zielone listeczki,
modre fiołeczki
ze mnie już opadły.128)
|
A ktorak może cał. byci?
Jakóżbym ja tobie ślubowała,
gdym ja już inszemu
wianek dała?129)
|
128) Hunciutské pesničky, 1931, 71. — Ve sbírce slovenských písní ргіргат vených k tisku K. J. Obrätilem je varianta z Teplé s pokračovaním: „Pletli chlapci, pletli biče, honili tu svinu z p ...".
129) Roger, 474 (srov. 88), 300.
|
