O soupis a atlas lidových staveb v Československu.

Studium lidových staveb začlo se rozví jeti teprve v novém období našeho národopisu, v období odborného zájmu, které profesor Jiří Horák zařadil ve svých dějinách českoslovanského národopisu jako nadšení a iniciativy plnou dobu národopisné výstavy českoskjvanské. Právě národopisná výstava vyvolala k životu pilnou práci a zejména ve studiu hmotné lidové kultury znamenala přímo východisko usilovné snahy. Můžeme říci, že zájem o lidové stavby byl vzbuzen hlavně působením této výstavy, které patří také hlavní zásluha o to, že rozmanitost a bohatství našeho lidového stavitelství bylo poznáno a bylo ukázáno i veřejnosti.

Již dříve sice Alois Jirásek poukázal na kulturní důležitost a uměleckou cenu našich, dřevěných stavení vesnických i městských1) a Jan Prousek vyzdvihl krásu po jizerských dřevěných staveb.2) Architekt Wiehl zúčastnil se s Prouskem a jinými při budování České chalupy pro jubilejní výstavu v roce 1891, v níž se výrazně projevilo pochopení pro rázovitost naší architektury, i když „chalupa" byla sestavena z jednotlivých prvků v umělý celek.

Ale teprve mnohostranný program velké národopisné výstavy, který věnoval plnou pozornost lidovým stavbám, rozšířil pochopení pro toto důležité a zajímavé odvětví lidové kultury.

V programu výstavy od počátku stála snaha ukázati celistvou kulturu českého i slovenského lidu a proto od počátku zařáděn i zřetel k sídlům, obydlí a stavbám vůbec i s celým jejich vnitřním zařízením. V podrobnějším opraveném a upraveném programu ze dne 23. září 1891, který sestavoval profesor L. Niederle, znovu byl zdůrazněn tento zřetel a navrženo, aby lidové stavby byly ukázány i ve skutečnosti, i v modelech, i ve vyobrazeních. A tak se i stalo. „Stavitelství" zůstalo důležitou skupinou i v definitivním programu, který se pak rozletěl po všech krajích.

Již v prvních krajinských výstavkách byly zařáděny modely hospodářství, zejména statků ze Zbraslavská, Přeloučská, Hlinecká, Dřevc-hostic a j., a pořadateli v Praze byly radostně uvítány. Fr. A. Šubert již v prvním svazku „Věstníku Národopisné výstavy českoslovanské"