smíme počítati dříve. Pro Slovany polabské nemáme pro tento pluh staršího dokladu z doby před XH. stoletím, pro Slovany podunajské a podkarpatské ano. Vidíme předně, že byl římský pluh u podunajských kolonistů již před příchodem Avarů a Slované jej mohli dobře sledovat již v této době. Potom nám jej gajárský nález přímo dokládá, třebas teprve v IX. století.

Z toho je zjevno, že římský pluh přešel k podkarpatským Slovanům nejpozději v IX. století, pravděpodobně však již před tím. U Bulharu uvádí Jan Exarch v Šestodněvu ještě radla dřevěná4). Stender-Petersen ve své knize o stycích goto-slovanských vyslovil se v tom smyslu, že Slované převzali pluh prostřednictvím Gotů již ve IV.—V. stol.5) Ale pro to zatím dokladů z Ruska nemám.

K otázce chodských spínátek. V Národopisném Věstníku ХХГѴ., str. 306, byla uveřejněna recense mé výše uvedené práce. Recensent především upírá spínátkám povahu zjevu všeobecného a nepřímo poukazuje, že jde jen o nahodilé ukázky. Doklady z literatury bere v pochybnost, neboť pocházejí od beletristu, kterým nejde vždy o vědeckou pravdu. Doklady dochované v museích má za nedostačitelné, nebo o jejich provenienci pochybuje (mus. ve Vídni).

Jelikož by tato recense mohla vésti k mylnému předpokladu, že 1. moje práce jest povrchní, a 2. že otázka analogie chodských spínátek s jinými není hodna bedlivé pozornosti, považuji za nutno zde uvésti následující:

Spínátka na Chodsku pamatuje kde kdo ze starších lidí a též u národopisných pracovníků jsou všeobecně známa. O jejich typič-nosti a všeobecnosti nemůže býti sporu, i kdyby nebylo dnes jediného dochovaného dokladu.

Jest ovšem litovati, že naše krajinská musea a z valné části i musea ústřední, prováděla svoji sběratelskou činnost tak jednostranně, že si včas neopatřila materiál i u podobných drobností, nýbrž, že hleděla jen k nápadným zjevům hmotné lidové kultury. Mezerovitost našich musejních sbírek jest někde přímo úžasná a proto nemohou býti přirozeně základem vědeckého studia.

Tomuto nezájmu odpovídá však i dosavadní literatura. Uvedl-li jsem veškeré mně vůbec známé zmínky o spínátkách, činil jsem tak jen z vědecké povinnosti a nemohu za to, že jsou tak chudé. Přes to považuji zejména spisy Boženy Němcové a J. F. Hrušky za spolehlivý vědecký pramen.

Hledati doklady v archivech, zejména panských a soudních, bylo by v tomto případě prací málo nadějnou, pro obrovský rozsah prostě nemožnou. Jest více než jisto, že by pro spínátka nepodaly