str. 101
archivy docela nic, zvláště když lití spínátek nebylo řemeslem, nýbrž jen vedlejším domáckým zaměstnáním a nepodléhalo cechovním, či jiným předpisům.
Co by mohlo přinésti ještě další hmotné doklady, byla by důkladná osobní prohlídka chodských domácností. Tu přiznávám, jsem nevykonal a také nemohl. Existence spínátek ovšem nevyžaduje takového dotvrzování.
@-----
Přeji si, aby moje práce vyvolala kritiku a odezvu jiným směrem. Aby to, co je v ní nadhozeno, jako problém, bylo posouzeno. Neváhám dodati, že to, co tvrdím u spínátek, lze pozorovati i u jiných četných zjevů naší lidové výtvarné kultury a že jest to v rozporu s dnes platnými názory. L. Láhek.
@-----
zprávy národopisné.
Jos. Volf: Krausův dodatek k svěcení dne sv. Jana Buriana. Prof. A. Kraus napsal do N. V. 24, 1931, str. 310 malý dodatek k svěcení toho dne, v němž chce ukázati, že tento kult se udržel déle než do 18. stol, kde máme zprávy, že se zakazoval. Souhlasím s ním úplně, že se kult mohl zachovat!, třeba nemáme dokladů, že se zakazoval.1) Jenom že jest otázka, jestli to, co Kraus uvádí, svědčí pro tento kult.
Prof. A. Kraus dovolává se pro své tvrzení citátu z faustovského tisku, který uvádí ve své knize: „Das böhmische Puppenspiel von Doktor Faust" (Vratislav 1891). Je to lidová hra o Faustovi, jejíž výtisk prý používal kdysi v univ. knihovně, kde prý se od té doby ztratil. „Což by neexistoval někde v nějaké knihovně?", táže se Kraus. Ba, že ano, existuje v knihovně Nár. Musea. Byl tam щ v době, kdy stálo museum na Příkopě, jak jeho stará značka 67/Z/21 ukazuje a byl hned při přesídlení Musea Dr. Řezníčkem ještě s jinými tisky svázán v sborníček 67 C 36. A v starém Museu byl snad i druhý výtisk, poněvadž je na rubu obálky poznámka: Viz též 56. A. 8. Důležitá knížečka má název: Johannes Doktor Faust. Strašlivá komedie s čertem a ještě strašlivějším do pekla vzetím ubohého Fausta, při strašném faierverku a hrůzy-plném hromobití. Truchlohra v VI. jednáních. Od A. B. V Praze, nákladem vydavatelovým. 1862, m. 8°, str. 39. Na zadní zelené obálce se praví: K dostáni v trafice na Mariánském plácku (na rohu Kollegium) a v tiskárně Jana Spurného. Tiskem J. Spurného v Praze. Cena 20 kr.5) A je to dokonce censurní výtisk s poznámkou censora: Nr. 647. 15./4. 1862. 5% Uhr N. 3.3) Co si může bibliograf více přáti? Jen to A. B. nem rozluštěno. Proto nemusil Kraus text Pimperlův z něm. své knihy překládat, ale přímo citovat.
1)V Kochemově „štěpné zahradě", Praha, 1727, je řada modliteb, zvláště od str. 619, v čas bouře. Začíná se evangeliem sv. Jana, jenž vydal svědectví o světle. Je tu i zaklínání sv. Trojicí.
2) O knížce se zmiňuje také Doucha v knihopisu při Časopise musejním v r. 1862, 1. sešit, ale jen krátce; praví na omluvu: „Více podati nevíme, o knize nezaslané." >
3) Do censury šlo v touž dobu (jako satyrický Apríl.
|
