@S@І03

munského národopisu bylo pak to, že v celku ještě více konservoval některé staré formy než slovenský a podkarpatoruský. Potíž v tomto studiu činila jen otázka jazyková.

Proto opravdu vítanou a cennou je výše uvedená publikace předního rumunského ethnografa Papahagi. Je to vlastně již druhá kniha. Prvá vyšla pod týmž titulem roku 1928. V této prvé publikaci první část je věnována národopisným obrazům z oblasti dákorumunské, v druhém z území arumunského.

V reprodukcích jsou předvedeny všechny hlavní skupiny národopisného materiálu. Je to skupina ženských krojů, všedních i svátečních, letních i zimních, dospělých i dětí; pak stejným způsobem podány jsou ukázky kroje mužského. Další oddíl je věnován obydlí. Jestliže u krojů byly velké podobnosti íí karpatoruskými, je tomu stejně i u typu domu. Tak fotografie rumunského domu v Camarzana (okres satu-mareský) ukazuje týž typ do všech podrobností jako je dům v Saldoboši na východ od Hustého, dům v Börse (okres Marmarošský) je zastoupen u nás na dolním toku Terešvy, a to jak v rumunských, tak ruských dědinách, dům sohodolský ukazuje primitivnější formu sal-dobošského a podobně. Je samozřejmo, že stejné podobnosti a shody jsou v dalších podrobnostech, jako v úpravě vnitřku, pece, primitivním dekoru vrat a dveří, nábytku a náčiní (staré stoupy). Další obrazy ukazují primitívni z kusu dlabané lodi, polní náčiní, předení a tkaní. Samostatným oddílem jsou církve, hřbitovy a pak několik fotografií zvykoslovných, z nichž některé tance pastýřské jsou shodné s Plickovými obrazy z Tater (ze Zdiaru). život pastýřský je takového významu v národopise rumunském a zachoval tolik starých tvarů, ža mu autor vymezuje samostatný obšírný oddíl. Také zde bylo by možno jmenovat! nejen řadu podobností, ale i shod. i

Zcela jiného charakteru je v oDrazech Papahagiho lidová kultura s ethnic-ko-liguistickó oblasti arumunské, to jest ze Srbska, Albanie a Kecka. V kroji ženském i mužském uplatňují se docela jiné vlivy, řecké, turecké a orientální (v mužském kroji více než v, ženském), v typu domu velmi zajímavé jsou chaty nomadských Arumunů, zachovávající ještě typ stanový, vedle ovšem domu kamenného stejného jako vidíme v černé Hoře a Albanii. A stejně jinými cestami šel vývoj ostatních složek, přizpůsobuje se jiným potřebám (dům a kostel obraně proti Turkům), a jinému sousedství. Jen pastýřský život neliší se v podstatě od pastýřského života v království, poněvadž udržuje stejně velmi primitivní formy.

Druhý svazek tohoto díla, vydaný roku 1930 je věnován opět oblasti dákorumunské a postupuje stejným způsobem. JSTa prospěch tohoto svazku je, že fotografie jsou technicky mnohem lepší, a autor věnuje více pozornosti detailům. Tak jsou tu velmi zajímavé úpravy hlavy žen, a málo známé podoby krpců. Při osídlení věnuje se více místa celkovým různým situacím vesnic, v dědinách křížům a zvoničkám, počet typů domu je nejen rozmnožen, ale i doplněn obrazy způsoby stavby domů. Stejně je tak s intérieury, různé druhy ohnišť, od nejprimitivnějšich až do nových, někdy bizarních forem, kolekce kolébek, domácí mlýny, studny a j. Více místa je dopřáno také hospodářské práci, její technice a nářadí. Stejně bohaté a řadou velmi starobylých způsobů obohacené je oddělení výroby textilii; někde se takřka vnucuje srovnám s nejprimitivnějšími formami tkaní (používání nohou a kamení). Veliká je kolekce církví, dřevěných i kamenných, jejich výzdob, a část zvykoslovná.

. A stejným způsobem je rozmnožena i obohacena druhá část a rumunská.

Jak patrno, Papahagi těmito kolekcemi několika set fotografií nastínil velmi dobře bohatost, pestrost, ale ovšem i starobylost lidového života ru-muského, ukázal, jakého významu je pro studium národopisu slovanského, a jak Rumunsko je, ne-li pramenem, tedy jistě řeěištěm, jímž proudilo k nám z východu a jihovýchodu množství forem (Valaši). Bylo by si opravdu přáti, aby autor v této práci pokračoval (slibuje další dva svazky), a aby postupoval tím způsobem, že bude ještě více vnikati do podrobností, že neomezí se jen na lokalisování jednotlivých zjevů, ale bude sledovati jejich geografické rozšíření, tak abychom mohli podobné zjevy a formy v národopise našeho lidu jeho pomocí sledovati dále a našli tak most, jenž by nás přes Rumunské vedl dálo k jižním Slovanům a od nich pak eventuálně až ke skutečným počátkům.