Život v rodině a obci na Zálesí.

Zálesí jest kraj na Českomoravské vysočině mezi Jihlavou a Humpolcem. Od sousedních krajin dosud je oddělen značnými rozlohami lesními, a dle toho dostal od sousedů jméno. Zaujímá 28 osad v okrese humpoleckém a 4 osady v okrese pelhřimovském.

Je vděčným předmětem studia, protože poměry přírodní po dlouhá století se tu nezměnily, nezměnil se mnoho ani lid, zůstávaje po staletí stále vzdělavatelem půdy a nepřijímaje cizích národních příměsků. Můžeme v něm až do let sedmdesátých minulého století hledati prostý, ničím nekalený typ českého člověka.

Zivot na Zálesí zakotven jest cele a silně v rodině. Rodina je tu základem sociálního klidu, kde vzájemnou prací a láskou podpírají se rodiče, prarodiče i děti. Smysl pro spořádanou a dobře zahospodařenou rodinu je tu značný, zachovalo se v ní "i mnoho starodávných forem života. Zde ještě není rozpoután život hospodský tak, aby rušil klid rodiny. Celá rodina ještě koncem 19. století shromažďovala se večer ke společnému stolu, sdílely se zkušenosti a dojmy dne, rodiče i děti, hospodáři i služební, vše v upřímných, nehledaných neodměřovaných hovorech se sbližovalo a také spolu cítilo. Bohužel nové sociální vlivy kazí již tuto harmonii a jednotnost mezi hospodáři a čeládkou.

Nový život rodinný nastává sňatkem, který se zdlouha a dávno připravuje hledáním a výběrem. Třeba by žádná holka nebyla bez své lásky, ani chlapec bez děvčete, toto hledání ženichů a výběr nevěst děje se od rodičů docela souběžně a bez obav. „Sekáč na louce a holka na kolíbce," říká se zde. Pro matku, zdá se, nastává tato vrozená starost o dceru, jakmile holka se probouzí ze svého dětství, otec přidává se k tomu později. Matka hledá zprávy o hoších celého okolí a o jejich náklonnostech, třeba by sousedkám to a ono již „šikujícím" zapírala to ve slovech: „Ale co pak, dyť naše holka má eště času dost, a von tam má nevěst bližších!" A zatím již začínají rodiče důvěrně, nenápadně a jako bez zájmu vyzvídati, jak je tam velká splátka, kolik doma ještě dětí, co se o té rodině vypravuje, jsou-li to lidé hodní a hospodární, ale neptají se, má-li hoch známost jinde. Také, přicházejí-li z daleka blízcí příbuzní, klade se jim v rozhovoru otázka, nebylo-li by tam u nich něco pro jejich holku. „Ale, panečku, tam a tam, to by se jí hodilo! Stavení mají jako klec,