krójkem zase přiklopí tak, že se nic neumastí. Nyní, kdy nemají dítky daleko do školy a potřeba vzdělání se všeobecně pociťuje i uznává, jest i na Zálesí školní návštěva dobrá a lid zde žádá úlevy již jen v době velké práce, jako jest dobývání bramborů.

Aby spíše přísného strážce školních zákonů pohnuli, rádi posí-lávali do kuchyně a měli-li děti ke škole, na pana učitele jejich nezapomínali nikdy při „zabíjení". Vždy dostal „ítrnice", nějaké kroupové jelito a kousek masa. To byla pocta, jakou posílali i jiným sousedům, těmto však bez masa, ale za to s „ítrnicovou polívkou".

Z dlouholetého pobytu na Zálesí nabyl jsem přesvědčení, že Zálesáci měli své učitele i kněze upřímně a oddaně rádi, věřili jejich snahám, uznávali jejich práci, byli s nimi snášeliví a se slabostmi mnohých i trpěliví. Nežalovávali a neudávali, ale dohodovali se s nimi a bylo vždy dobře.

Výchova dětí na Zálesí má hodně ráz starousedlý. Děti se vedou k tomu, aby chápaly správně všechny poměry, v nich žily a protože do konce století devatenáctého neodcházelo jich mnoho do světa na studie nebo na řemeslo, ale věnovaly se všechny skoro povolání rodičů, snažili se tito, aby si osvojily zvyklosti a práci jejich a neodchy-lovaly se také svým chováním od rodného kmene. Velká péče věnovala se výchově a smýšlení náboženskému. Bůh je dárcem života a všeho, co máme, na něm jsme závislí, jemu třeba sloužiti věrně a bez výhrady, abychom neuvalili na sebe jeho hněv. On dopustí, ale neopustí. Proto již od mládí zvykaly si děti modlitbě i postu, chodily pilně do kostela, proto dávala se chudým almužna, proto bezvýhradně žádala se od dětí poslušnost rodičů a kázeň.

Když dorůstaly, hleděl si otec více synů, aby je zasvěcoval do mužské práce, matka více dcer. Pokud chodily do školy, vypomáhaly, kde čeho lehčího bylo potřebí, ale potom u hocha to bylo první: dělat po-hunka, t. j. krmit voly a jalový dobytek (jalovice a bulíky), učil se řezat na stolici zelené krmení, pást voly i orati s nimi musil. ,,Dyž bylo sucho, byla to hrozná práce pro malýho oráče. Každej kamen při nárazu mu vyhodil ruchadlo." Později přidržován byl i k sečení a okolo dvaceti let dělal už selský synek docela silného čeledína. Ten už jezdil s koňmi, krmil je a dělal všechny práce, jak se sluší na pacholka, totiž sečení na louce sennou kosou, ve žních na poli hrabicemi, „vožení" hnojů, dělání dříví atd. Bylo dosti velkým uměním naučit se také klepat srpy a kosy, bez kterého se žádný hospodář nemůže obejít.

Také obchodování byli chlapci zaučováni. Pokud chodil kluk do školy, míval králíky a třeba i holuby a s těmi hospodařil si po své vůli: prodával, kupoval, vyměňoval, přijímaje od starších členů rodiny rady i pokyny. Jako pohunek chodil s otcem na trh, všímaje si bedlivě, jak se prodává, jak kupuje, jakých uskoků se užívá, jak třeba jednati s dohazovači (trhaři), jaké jsou právní zvyklosti při tom a p.

Když otec prodal, přepásal si přes prsa řetízky, na kterých sem voly přivedl a spěchal napřed domů a vykládal nové zkušenosti a poznatky panímámě i ostatním.

Dospívající syn už otce tu a tam zastoupil, bylo-U třeba, práci hospodářskou sám zařídil i dobytče nebo obilí prodal.