Mezi. chasu bylo dovoleno dospívajícím dětem volně choditi, ale děti sedlákovy musily vždy míti na mysli, že jsou věci, které jim v žádné selské rodině dovoleny nejsou: opí jeti se, karbanit, prát se, děvčatům pak nějaké tajné schůzky s hochy. Tohoto sebevědomí důstojnosti také zachovávaly, kdežto děti chalupnické a podružské vedly si mnohem volněji.

V neděli dostal selský synek na útratu nějakou zlatku od pantáty a někdy i panímáma přidala ze svého hrníčku (některý hrníček býval pravidelně její pokladničkou). O muzice bylo více; nesměl se nechat zahanbit od chalupnických chlapců, kteří chodili na výdělek a šetřili k muzice. Však i sedláků schraňoval, kde se dalo: zpropitné za jízdu, něco za holoubata, za chyceného „schoře", a když se nedostávalo, udělal se schoř na sýpce. Tajně připravil se pytel obilí a večer odnesl ke kupci nebo šenkýři, kteří na vsi rádi takového schoře kupovali.

Matce a hospodyni připadá důležitý úkol výchovy dospívajících dcer. Selky mají tuto starost nejen se svými dcerkami, ale také se služebnými. Od pasky až do starší děvečky, od dcerky ze školy vyšlé až do provdání jejího konají povinnost tu velmi svědomitě jak prakticky, tak teoreticky, příležitostnými výklady a poučováním v důvěrných chvilkách, čeho, kdy a jak jim bude potřebí, co mohou a smí i nesmí činiti, čeho pro lidské řeči se vystříhati. „Holka se nesmí dostat do lidských řečí, nebo tě roznesou a už se na tebe dívají podezřele," říkávala, panímáma z Klábovky své Aničce. Taková holka na Zálesí je brzy .stará. „A Bože, kdypak ta už chodí po muzikách, tu už zná kde kdo," a hned vytáhnou babky kroniku: „Už ten a ten si jí namlouval a ten už má děti!" „Ale spíše se uhlídá pytel blech než jedna holka," říkají tu, a tak, dopustila-li se některá dívka v okolí hrubého poklesku proti běžným mravům, dávaly ji maminky dcerám jako výstrahu, aby zamezily jejich choutkám.

„Jo, podívej se támhle na Marjánku N., tancovala všude, tancovala hodně a teď už má vytancováno."

Dobrou holku nesmělo být všude vidět. Která toho nedbala, hned se o ní řeklo: „Ta je jako Lipnice, všude je jí vidět." Protože hrad Lipnici bylo opravdu s velmi četných míst Zálesí pořád vidět, tohle pořekadlo hodné děvče zadrželo. Dělati si známosti s pány selským dívkám se nedoporučovalo. „Co komu, to tomu a pastýřovi hůl," říkávala při tom babička mojí choti.

Vážná a svědomitá hospodyně bývala autoritou nejen dcerám a děvečkám, ale i mužským. Často se jí .svěřovali i se záležitostmi velmi důvěrnými a brali u ní rady. Čeledín H. z Kl. na př. dopustil se v slabé chvilce nepředložené hlouposti. Což, to byla lehká věc, ale přišel čas ke zpovědi a co teď? Zatajit to velebnému pánovi nesměl a jak s ním o té choulostivé věci mluvit? I šel o radu k panímámě, jak by to měl u zpovědi říci. Panímáma důvěrně poradila, dodala odvahy a Honza se vyzpovídal bez ostychu. To prý mu kámen spadl se srdce.

Prakticky vedou maminky své dcery postupně k pracím, jichž budou, potřebovati jako matky a jako příští hospodyně. V tom již je jaksi ustálený zvyk i pořad.