Pokud je děvče školačkou, mívá na starosti husy: opatřit a připravit jim krmení; když opustí školu, pomáhá matce v kuchyni a přiděluje se jí starost o svině, později i o telátka, neboť ta vyžadují zvláštní péče při výživě a stálého opatrování.

Teprve náležitě vzrostlá dcera má na starosti chlév a krávy: čištění, krmení, dojení. I když je. v hospodářství děvečka, musí ji časem zastati.

Jakmile se pomýšlí na vdavky, je čas i na jiné práce rodinné. I tu matka bývala učitelkou: podle ní učila se dcera stříhati na košile ženské i mužské, které se šily v ruce. Dosud dcerka spřádala jen pačísku a koudel, nyní učila se příst i len na niti tenké a nejjemnější, jednala s matkou o výrobku u nich nejdůležitějším — o plátně, jeho druzích a množství.

Na konec výcviku budoucí hospodyně dostavovalo se i vaření a zvláště pečení chleba. Vaření přicházívalo takřka samo od chvíle, kdy dcerka pomáhala mamince při kuchyni. Odcházela-li matka, svěřovala jí i klíče a byla nucena i mastit čeládce, a to už byla zkouška její dovednosti. „Muský" usuzovali podle toho, jak umí holka tancovat. Pomalu přibývalo zkušeností i zručnosti, ale nejobtížnější bylo pečení chleba. Jemu věnovala se největší péče. Zadělávat, mísit, válet, pekárnu dobře vytopit a správně chléb upéci, každý ten postup vyžadoval opatrnosti, neboť to byla celá přísná tradice, která se při pečení chleba v rodě zachovávala a proto i mladé hospodyně uměly již péci chléb dobrý. A chlebem a jídlem náležitě a šetrně zacházeti nebyla v hospodářství věc nej-menší! Selka musila dovést ukrojit každému chleba, aby byl spokojen a aby se neplýtvalo. Pazderka ze Z. si liboval o tomhle umění pani-mámině: „Ta dovedla uvařit! Nebylo toho málo, nebylo toho moc, všichni se najedli a nic nezbylo." A tomu učily se již i dcery.

H o s p o d y n ě - m a t k a. Hospodyně na Zálesí jest bytost, která svojí činností udivuje. Ve stínu svého muže, který je na oko pánem a velitelem, jest ona pravou hybnou silou celého života rodiny soustředěním, všech jejích starostí, povinností i práce. Co v této neokázalé a skromné osobě je soustředěno energie a vytrvalosti, nelze vypověděti. Pouhý výčet práce, kterou denně vykonává, a starostí, kterými vše opatřuje, může podati jen stín skutečnosti. Ráno sice hospodář budí, ale pak ona první na nohou, sama nebo s mladší děvečkou dříví si připraví, snídani vaří, krmí drůbež, husy, vepře, myje nádobí, uklízí, děti obléká, jiné do školy vypravuje. Pak nastává už příprava na oběd pro velký počet osob, vaření pro všechny i pro dobytek, stůl opatřit a zase umývání a úklid, vždyť všichni ostatní dorostlí jdou za prací svou pro hospodářství venku. Zdálo by se, že odpoledne je pro ni chvíle odpočinku, ale co tu nových starostí. Spravování prádla, podšívání punčoch, opatřování výbavy dospívajícím dcerám, šaty pro ně, peřiny, cíchy, opatřit potřebné plátno, šerky a kanafas pro všechny. To znamená míti zásobu dobře vytřeného a vyvochlovaného lnu. Každý v rodině i čeleď se obrací se svými potřebami hlavně na panímámu. Ona jako velký generál vede ten celoroční zápas s potřebami všech, a to i ve chvilkách odpočinku.