pout i posvícení. Obyčejně kmotři dožádaní pro první děcko, stojí kmotrovstvím i všem ostatním. Jen odstěhováním na vzdálené místo nebo úmrtím některého z kmotrů nastává úkol hledati kmotry nové. Kmotři na svůj úkol byli hrdi a vedli si vždy velmi vážně. Vysvítá to už ze slov pantáty Koubka, který píše svému synovci: „Zároveň mě velice těší, že si na mě spomínaš jako na svého kmotra. Což si kladu při této Tvé promoci za hřejivé potěšení." Jedině kmotrům se líbaly ruce.

Čeládka. K rodině možno na Zálesí dobře počítati i čeládku. Zálesáci alespoň upřímně ji za členy rodiny pokládali a dle toho s ní i jednali. Ovšem hospodáři si časem pozdějším po-zasteskli na tu „nynější čeládku", ale vážili si jí a věrnou čeleď odměňovali neomezenou důvěrou, náklonností i výhodami. Dvacáté století však svými požadavky uvolnilo velice tyto rodinné vztahy i zde.

Čeládka tu nazývala a místy dosud jmenuje hospodáře „strejčkem" nebo „strejcem" a hospodyni „tetou". Novější a panštější je název „pantáta" a „pajmáma" či „paňmáma" nebo již „panímáma".

Byla-li děvečka na místě 7 let a pak se vdávala,' vystrojila se jí slušná „svarba". Rovněž čeledínovi. Děvečky před vdavkami chodívaly prosit po vsích hospodyně, aby jim přidaly na svarbu. A snesly hojně mouky, krupice, vajec, „masnýho", lnu a podobných věcí, které se mladé hospodyňce hodily „do začátků".

Ve statku mívali zpravidla čeledína nebo pacholka ke koňům, pohůnka k volům, starší děvečku k dobytku, mladší děvečku (začátečnici, která ještě neuměla „krmit") ke kuchyni. Vedle nich býval pazderka a podle potřeby ještě jedna děvečka nebo paska. Dnes má čeledín asi 1800 Kč, děvečka 1200 Kč a nějaký dárek k Ježíšku. Dřívější „služba" bývala jinak upravena. Na penězích dostávala děvečka jen 8—12 zl. ročně, ale kromě toho 15 loket plátna (5 lněného, 5 pačesného a 5 koudel-ného), za pomazánku 1 zl., šátek nebo zástěru téže asi ceny a „za pomlázku" 30 vajec. Čeledínovi dostalo se mzdy asi podobné, na platu však o něco vyšší. Děvečce sil hospodář na své pole také mejtník lněného semene a sázel až 2 centy bramborů. Semeno si dávala sama. Paska dostávala menší službu a plátna jen po 3 loktech. V letech sedmdesátých již měnil se tento služební poměr více jen v odměnu peněžitou. Děvečky pak dostávaly ročně asi 30 zl., čeledínové 50—60 zl. a nějaký dobrovolný příspěvek jako dárek.

Při hospodářství přijde čeládka i jinak ke krejcaru. Prodá-li se kus rohatého dobytka, vymíní vždy hospodář děvečce, která jej krmí, od kupujícího „parožný", od vepřového dobytka „vocasný"; pro odměnu při prodeji koně užívalo se německé zkomoleniny „can-geld", nyní „diškrecí". Od pouštění býka nebo kančíka dostávaly odměnu i děvečky, jejich krmičky.

Děvečky jedná si paňmáma skoro půl roku před vánocemi. Už od „břícký pouti" (v neděli po Janu Kř.) začínají se jednat. Ne-chce-li staré děvečky, neřekne jí nic a jedná si jinou. Ta již se to dozví, najde si službu také a k vánocům rozcházejí se bez výpovědi.