Chce-li paňmáma, aby děvečka zůstala, dohodne se s ní také brzo napřed. Vandrující děvečka s pláčem se všemi se loučí, domácí ženské také pláčí a nálada je elegická.

Je-li děvečka zjednána, odpadne hospodyni veliká starost, ale někdy ne na dlouho. Stane se, že zjednaná pošle závdavek zpět a přijme službu jinde. Z toho bývají pak mnohé nepříjemnosti i mezi sousedy a sousedkami, že si „přejímají" děvečky.

Děvečky a pasky nastupují službu v den před Třemi králi. Aby prý se jim nestýskalo, uvaří jim hospodyně po prvé šusterku Jistá je prý pravda, že chvátá-li děvečka příliš do služby, chvátá do roka zase odtud. Na Nový rok se ze služby stěhují. Čeledínové nastupují na Nový rok a opouštějí své místo o koledě. Má tedy čeládka také své „vakace" pětidenní, ve kterých jdou domů nebo k přátelům a „spravují si". Ani ti, kteří ve službě zůstávají, v čase vakac nedělají jiného kromě úklidu dobytka. Také si spravují. Tak luštili již dávno na Zálesí otázku dovolené pro své dělníky bez zákona.

Teplo, klid, krása a velká cena rodinného života na Zálesí vynikne teprve tehdy, když je všem dopřáno, aby delší dobu ovládáni byli autoritou otce a matky, pantáty a panímámy, kteří si tu šťastně rozdělují úlohu bez výčitek. Vědí, že pantáta musí se starat o hospodářství a rodinu navenek, že musí býti jejím ředitelem a ochráncem, panímámě že cele svěřen je úkol zvládnouti a opatřiti všechno doma, v rodině a zvláště obstarati děti i ostatní členy rodiny, jsou si vědomi, že je mnoho úkolů, které musí opatřiti radou a pomocí vzájemnou. To dělají s vědomím, že to tak musí býti, s vědomím povinnosti bez marnivé rozervanosti vnitřní, která nesplnitelnými touhami znepokojuje život a činí jej těžkým. V tom klidu a vzájemném podpírání a lásce je otec na Zálesí opravdu pánem v rodině a matka jejím nepostradatelným a všechno objímajícím a všechny léčícím bohem.

Chasa. Chasou nazývají na Zálesí všechnu dospívající mládež až do doby, kdy manželstvím mlčky se jim odcizí. Holky v patnácti a hoši v šestnácti letech již se tlačí mezi chasu při večerních schůzkách, při muzikách i na poutích. Není rozdílu mezi bohatými a chudými, není oddělování selských dětí od služebných, jak již jeví se dávno v jiných krajích. Chasa zálesácká to je kolektiv, který vytvořil svůj zvláštní společenský život uprostřed asi mezi rodinou a obcí. Mají své radosti, stesky i starosti, své zábavy a písně, své touhy i žárlivost a klepy, i své sklony, v nichž zraje jejich ženství a mužství. Život chasy je tu zajímavý a každá doba roční mívala pro ně nějaké zvláštnosti a žádala své zvyklosti.

O koledě nejlépe vyšňořeni hoši i holky putovali do Humpolce. Žertovně říkali si hoši, že jdou na trh a vtipkovali se, mají-li dobrý „stržek" (strhaný postraněk), aby jim dívka neutekla. Po kostele častovali hoši děvčata nějakým pitím a koledou. Humpolec toho