str. 19
dne hemžil se omladinou, která vracívala se až odpoledne a byla-li kde na cestě muzika, i tam byla její zastávka. Až do let šedesátých minulého století shromažďovala se chasa z východního Zálesí podobně i v městysi Větr. Jeníkově a po mši stavěli se svobodní i ženatí ve vinopalně. Ale když ze zvyku stávala se neřest opilců a vino. palna byla zrušena, zaniklo vše.
Nikdy však nikoho nenapadlo počastovati děvče jídlem. Za živý svět by byla nevzala do úst. „Jak pak bych hubu vodevřela, všude lidi koukají vokolo!" omlouvá se.
O pouti jako jinde dávají hoši holkám pouti a ty za to chystají jim na pomlázku vajíčka. Vařívaly je ve vodě, do níž dávaly „strus" ze sena nebo slupky z cibule, nebo zelené žito. Nyní užívají k tomu barev kupovaných. Vajíčka dívka sváže do nového vyšívaného nebo obháčkováného šátečku a dává je darem hochovi. Vylupání se nebojí, zálesácká chasa nezná pletených pomlázek.
Poměr hochů a holek dospívajících bývá značně důvěrný a ne-ostýchavý. Všichni, domácí i cizí si vzájemně tykají. Dívky bez ostychu pouštějí hochy své do komory i zvou je tam:
Koho já mám ráda,
to já ti nepovím,
. přiď si k nám s večera,
až budu svlečená,
teprva ti povim.
|
Nebo:
Dyž ty, synku, chceš k nám chodit,
nesmíš hned s večera přijít,
musíš dobrej pozor dávat,
podkovkama necvakávat.
|
Hoši přicházívají s kamarády nebo sami a přinášívají holkám i dárky: cukrlátka, jablka i dobrou kořaličku. Takové návštěvy milých nejsou krátké. Hoch se tam i vyspí, že roztoužená dívka si ho musí buditi:
Nespi, nedřímej,
rači mě vobímej,
nespi, nedřímej,
rač mě miluj! Dyžs chtěl dřímati,
mohs doma vostati.
Nespi, nedřímej,
rač mě miluj!
|
Často teprve přede dnem krade se z komůrky:
Už je malá chvilka do dne,
poď, má milá, vyprovoď mě
tam přes ten háječek, přes tu hráz,
poď, má milá, vyprovoď mě, už je čas!
|
|
