milostného roztoužení ѵ sekničce ztrávené a na následky, které z toho neprozřetelným povstávají. Jest přirozené, že v nich pak i bolestná nálada vytryskne.

Stěžují si tu obyčejně dívky a svádějí i v písních souboj se svým milým, někdy smutně vyčítavý, někdy rozhodně energický nebo výhružný. Ve skutečnosti tyto bezradné chvíle končí zpravidla vesele před oltářem. 1 praktický tatínek se dá někdy pomocí maminky uprosit.

Ale jak neutěšené bývaly před lety! Až do císaře Josefa II. stíhal takovou dívčí křehkost trpký posměch a úzkostné hodiny, neboť i zálesáckým holkám býval postrachem pranýř na městečku ve Větr. Jeníkově anebo na klášterním nádvoří v Želivě. U nich byla „padlá" dívka na hanbu a výstrahu v neděli, kdy lid se hrnul do kostela a z kostela, přivázána.

Jeníkovský pranýř odklizen 14. listopadu 1788 za času Vojt. Pallana, rychtáře městského, Jakuba Svobody, půlmistra, Martina Dáni, staršího obce a Frant. Dáni, konšela. A nepohodili jím jen. Početvedoucí Vácha dal jej odklidit do obecní kolny na dvoře za Krpálkovy. Když vystavěli r. 1868 hasičské skladiště, byl uložen v něm. Ale zase jej vyndali před okna „policajtny". Odtud zmizel a podle doptávání mého koncem století byl „ve stodůlce Hodače, řezníka v chalupě Palánově".

V Želivě opat Siard v 17. stol. dal padlou před uvázáním na pranýři namočiti ještě do nečistého kalu.

Za 100 let změnil se názor lidu. Znal jsem chudé matky, které přály tomu, aby dcerky jejich se „podnesly", ujaly se pak jejich dítěte a dcera šla za kojnou k pánům.

„Za holkama" se chodilo jen v pondělí, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. V létě po práci a večeři shromažďují se hoši někde na návsi anebo na zahradě, notují si milostné i vojenské písně a teprve v pozdních hodinách pouštívají se i přes pole do vsí sousedních, buď společně nebo po několika. Cílem té cesty bývaly pravidlem holky. Kdyby však sami, jsouce shromážděni, zastihli ve své vesnici hochy, kteří přišli za holkou odjinud, pronásledují je a svádějí s nimi pravé bitky. Proto bývalo s nebezpečím chlapci odvážiti se večer za holkou samoten, třeba měl úmysly nejlepší. Na Bukové uvítali takového chlapíka nepěkně. Chytili ho a do rybníka hodili. Notnou chvíli pak obíhajíce kolem, odtud ho nepustili. Stalo se i v Dudíně, že hochovi, spícímu u děvčete, okénkem vytáhli kabát a klobouk, které si tam položil a „na nudle rozřezali".

Ale kdyby na tom bylo dosti! Taková událost rozlétla se ves ode vsi jako ozvěna, a pak té ostudy! I dívka došla výsměchu.

»Nemohli-li hoši se svými holkami mluviti, ohlásili se alespoň ve vsi zpěvem a hvízdáním.

Nechce-li dívka s hochem „mít", jest jí býti stále na pozoru, nebo šelmovství, kterým ji hoši stihají, nezná mezí. Při nejmenším ztratila se jí v noci peřina a našli ji někde na střeše za komínem,