vloudí se jí i do komůrky a zešlehávají peřiny její kopřivami a zábavkami. Hůře jest, pustí-li jí do lože červené mravence.

Že milenci na se žárlí, hochy i dívky si všelijak přebírají a intrikují, že hledí v sokyni proti jejímu hochovi nebo obráceně vy-volati nedůvěru a jaké jiné těžkosti z poměru k sobě mívají, ukáží následující dva dopisy z vých. Zálesí z konce 19. století. (Pravopis jejich poněkud upraven.)

Drahej Františku!

Touhy plný dopis Tvůj, mě velmi potěšil. Těší mě, drahej Františku, že mně opětuješ city a lásku Tvou. Jak jsem blažena, jak jsem šťastná! Dopisem Tvým vždy pookřeje srdce mé, neb zdá se mi, že ty plná lásky slova nečtu, nýbrž že mně je můj František šeptá a v mé oběti (t. j. „v mém objetí" p. p.) spočívá.

V neděli sem přijď, nebo bych moc ráda s Tebou mluvila. Nevěříš, jak Ti Anka N... nadává a povídala mi, že mi taky nadáváš, Anešu M ... že už necháš a mě a Anku, že si ještě pučíš, že nám dáš, že si na Tebe budeme pamatovat. Tak mám z toho zrovna strach.

S. P. povídal, že mi nafackuje, že jsem povídala, že pořade kokrhá u muzikantů. Jestli pak ví, co jedna facka koštuje. Jedna facka stojí pětku a on, kdo ví, jestli ji má. Inu nedivím se tomu, kde pak on byl vojákem, tak on myslí, doví (kdo ví) co není a já tudle taková sprostá mu mám říct, že kokrhá.

Prosím Tě, Frantíku, pošli mně, co Ti poslala N. ten dopis, já bych si ho ráda přečetla. Nevíš, co my tady máme teď řečí, tak bych se s Tebou ráda domluvila skrze jednu věc; ta mě nejvíc mrzí. — Přijď v úterý jistě na roráty a já Ti to povím. A prosím Tě, žádnýmu toto psaní neokazuj (v jiném dopise vytýká, že její psaní okazoval, p. p.) a nepovídej to, nestálo by to za ty řeči.

Psaníčko zavírám, hubičku Ti posílám. Či Ty bys jí nechtěl?

Přijmi ode mne srdečný pozdrav a brzy sem přijď.

Odepiš mi!

Odpust, že to tak škrabu. S Bohem! Na shledanou!

A. V.

A dopis hocha:

Draze milovaná Kačeno!

Přijmi ode mne těchto pár řádků, které si můj smysl neosmě-luje seznati a moje ruka psáti.

Dostiť mě mrzelo, žes odešlas (od muziky, p. p.). Já ani o ničem nevěděl. Ptal jsem se, kde jseš, že prý šlas s P ..., tak jsem si hned myslil, žes ani mi neřekla s bohem, ani, že jdeš domů; vostal jsem nad tím dosti zamyšlen. Ale nato druhý den chtěl jsem Ti hned psáti, ale netroufal jsem si. Jednou stranou jsem si myslel, jestli ses