Tyto dopisy postačí, abychom postřehli stav a povahu zamilovaných. V době starší nevyznaly se některé dívky v péře a dávaly si psaní pro milého psáti sběhlejšími družkami nebo písaři, jakými bývali v obci staří učitelé nebo některý v písmě sběhlý chałupnik. Dívka seděla prý u písaře, projevovala své přání, písař je upravoval a líbivě přizdoboval. Za dopisy děvčata platila.

Za starších dob dávali hoši něžnost svým vyvoleným najevo originálním způsobem. Darovali svým dívkám dovedně z bílého papíru vystříhanou osmieípou hvězdu, jakou si často děti vystřihují. Ale byla ještě pestře pomalována kvítky a točinkami, jakými zdobívaly se staré psané knihy modlitební. Viděl jsem ještě v r. 1891 ve Větr. Jeníkově podobný dárek, v jehož zaokrouhlených osmi cípech kolem byla napsána lásky plná slova: „Poslušnost — úcta —' láska — památka ■— pozdravení — odvouch — sebe •— milujících." V Jeníkově dělal je chlapcům chałupnik, který také modlitby psával a maloval — Dívky chovaly tento důkaz lásky u veliké úctě, uschovávaly jej na památku a nosily složený jako svatý obrázek v modlitbách.

Jiný důkaz náklonnosti hochovy býval stříbrný prstýnek, kterým děvče podaroval. Hoši „z Drážďan" vyměňovali si rádi prstýnky nebo brali je holkám a zase je jinde darovali a tak se i stávalo, že darovaný prstýnek bloudil po světě. Kdo neměli na prstýnek a toužili po něm, lili prý si prstýnky olověné do bramborů, které pak nožem pěkně vyhladili. Také kapesní šátky, které nosívaly holky v ruce, obrázky v modlitbách a kytičky rádi hoši dívkám brali. To byl důkaz jejich přízně.

Hoši některých vesnic přátelí se, přejí si a nadržují. Přátelství takové bývá upřímné a jest jakýmsi pobratimstvím, které zná každou oběť — hlavně zastatí se proti protivníku. A to bývalo dříve i nebezpečné. Jako přátelství jest upřímné, tak upřímným až sveřepým bylo i nepřátelství. K tomu poskytovaly příležitost hlavně muziky, kde vyrovnávaly se staré dluhy a vznikaly nové příčiny a podněty ke sporům a bitkám. Někde jdou „chlapi" k muzice s úmyslem, aby se bili. Hádek velkých není, „chlapi" se začnou „dávat do kup" a už to lítá.

Jestli se uměli někde dobře prát, bylo to jejich chloubou. Mladý svět si o tom daleko široko vypravoval a snad tato hrdinská sláva činila z mužské chasy některých vesnic pravé zbojníky. V letech devadesátých minulého století zastihl jsem ještě na Zálesí pračku v obci D., při níž v hospodě stoly, židle, lampy, okna i lidé byli rozbiti a účastnili se jí hlavně selští hoši, kteří potom za to zle pykali i v žaláři.

Mezi lidem se tehdy takové pračky neodsuzovaly. Tradovaly se ode vždy a ještě staří se vychloubávali mladým hrdinnými skutky svými i svých známých, a zveličovali je. I mně vypravovala se zápalem a chloubou několikrát sedmdesátiletá babička. Jelínková z "Ústí, která byla z Marsovského mlýna, jak její otec se třemi syny