K dudám přibírali též „kladynet" a housle. Takovou větší muziku řídil obyčejně učitel, který vyznal se ve všech nástrojích, anebo, zvláště později, dobrý domácí hudebník, jím vyučený. Ant. Tomíček vypravuje, že ještě r. 1888 ve Větr. Jeníkově pan řídicí Petr uměl pěkně napodobovati dudáka a dudy a znal dudácké písně. Sám hrával a řídil muziku nejen v kostele, ale i v hospodě, dílem z lásky k hudbě a zpěvu, dílem také proto, že stará školní fase nestačila na výživu rodiny.*)

Později v zálesácké hudbě hlavní slovo vedl klarynet, trubka, housle, basa a buben. Ve St. Bříštích hrávaly housle, klarynet a. tahací harmonika. Při tom vedl klarynet, který proplétal celou melodii. Kav-kové v Branišově hráli také jako hudba smíšená z harmoniky, basy a houslí. Jeden z Kavků i vyráběl a spravoval tahací harmoniky. Na ně na východním Zálesí umí hráti velmi mnozí hoši a „muzeí" a při nich improvisuje si často chasa za večerů hudební schůzky a zpěvy. Vedle vlastních zpěvů shánějí se hoši rádi na poutích a jarmarcích po písničkách tištěných a zanášejí se i s nápěvem do vesnic. Když do nedávna zanotoval chasník novou písničku u muziky před muzikanty, hudebníci při zpěvu jeho musili napínati pozor, aby si nápěv zapamatovali, prihrávali napolo nápěv s ním, chasník třeba někdy po druhé i po třetí opakoval, ale pak již to musilo jít.

Také když potulný hudebník-flašinetář nebo dříve „na niněru" zůstal ve vsi přes noc, ráda si chasa při jejich hudbě někde ve velké seknici zatancovala.

Řádní rodiče neradi vidívali, když se synové prali při muzice. Někdy máma šla pro takového synka a slovem nebo pláčem odvedla jej domů, řidčeji zakročoval „táta", ale to zhurta. Tátové udržovali přísnou kázeň v rodině i u velkých dětí. Výprask velkého syna nebo dcery, která ráda „běhala", nebyl na Zálesí řídkým zjevem.

Příležitost k tanci bývala a je na Zálesí veliká. Každá pout a posvícení, každá slavnost, sjezd i každá, svatba má pro chasu nej-vábivější prostředek v muzikách. Zvaní i nezvaní dostavují se k muzice o svatbě v takovém počtu jako k jiné, ne-li ve větším a svateb-čani často bývají tu zastíněni.

K nejmilejším muzikám pro chasu na Zálesí náležejí muziky o poutích na Křemešníku u Pelhřimova. Bývá to jmenovitě hlavní pout na sv. Trojici v květnu. Hoši i holky táhnou sem téměř napořád. Zabalili si něco k jídlu do uzlíčku, pěkně se vystrojili, po cestě hodili boty i střevíce přes rameno, aby jich na dlouhé cestě netísnily a netlačily — byliť zvyklí jen chodit bosi — a teprve před Křemešníkem se zase obuli. Nějakou buchtu měli v uzlíku, děvčata napila se vody u svaté studánky a ještě do lahvičky nabrala domů, a tak mohli se zdržeti celý den. Na chvilku zašli do kostela, ale pak chodila a stála chasa na rozlehlém prostranství mezi nesčetnými pouťovými krámy, plna jarosti a jasu. Bývalo jí tu neuvěřitelná množství z celého okolí. Hoši kupovali svým holkám pouti, dívky