nějakou maličkost maminkám a dětem. Chvílemi táhla tudy „proséci" ke chrámu nebo již domů za zbožného zpěvu, doprovázeného hudbou, v to mísil se hluk, křik, zvuky píšťal a hraček jako na všech poutích. Chasa čekala jen, až zazní muziky v hospodách.

Holky pak shodily někde vrchní sukni, aby si jí nepoškodily a tančilo se ve spodních, bíle vyšívaných, které již nesly na sobě k tomu účelu. Zálesáčtí hoši i holky vytratili se z Křemešníku dost brzy, protože cestou domů v každé vsi byla muzika a do každé se na chvíli zašlo, tak že vraceli se domů až hodně k večeru znaveni i ušpiněni, ale rozradostněni novými dojmy nebo novými známostmi, o nichž se povídalo a na něž se myslilo kolik neděl.

Ještě do konce století devatenáctého udržovaly se tu vedle novějších i tance staré: švec, vrták, hambalsk či hulán, káča, kradená, šlapák, šotyš, hrách. Známá byla i řezanka. Kvapíku říkali „kalup", houpavému kráčení „rejdák". Tancovat „rejdem" či „rej-dovat" mezi tancem bylo též v oblibě a kdo toho neuměl, byl druhým k posměchu.

Muzikanti rádi chodívali hrát do vesnic, kde byly hezké a bohaté holky. Za těmi prý se táhli hoši z daleka a „nechávali se vidět", t. j. platili hodně i muzikantům. Množství chlapců ve vsi pro ně tak nerozhodovalo, ti prý „táhnou" na všechny strany, děvčata však, je-li muzika doma, neodcházejí jinam.

A když již jsme při muzikách, třeba všimnouti si i hospod na Zálesí. Jako vše i ty byly prosté a skrovné. Jedna seknlce s kamny a plotnou, podle dvou protilehlých stran dlouhé lavice s opěradly, pak 3—4 stoly, několik židlí a na stěnách málo obrázků. V koutě proti kamnům s druhé strany dveří obyčejně pult, za nímž šenkýř měl nádoby: plechové mázy, pak litry a skleněné holby a půllitry, sklenky rázovičky i větší na kořalku. Víno se zřídka kde nalévalo. Pro pivo chodil šenkýř nebo šenkýřka stále do sklepa, kde čepovalo se pípou přímo ze sudu. O muzice vyvalovaly se sudy nahoru. Větší společnost scházívala se v neděli odpoledne a při pivě nebo „štamprli" se kouřilo a hovořilo o všem možném, hlavně však o hospodářství. Také karty se hrávaly, ale „jen tak vo krejcar".

Hospodám dařívalo se asi dobře, aspoň stavení hospod zdá se tomu nasvědčovati; jsou první mezi zděnými stavbami 19. stol. a na štítech nesou výzdoby, které svědčí o poměrné zámožnosti.

I ze starých dob máme něco zpráv o hospodách. Roku 1636 při konfiskaci nesmírného jmění Jana Rudolfa Trčky z Lípy vypočítávají se na panství větrnojeníkovském jako důchody také panské krčmy v Kalhově, Zbinohách, v Opatové a dům šenkovní ve Větr. Jeníkově. Seznam zdá se však neúplný. Poněvadž v těch letech byl na Zálesí poměrně klid a Jan Rudolf Trčka v plné své moci, byly krčmy a domy šenkovní asi při životě. Na Trčkově panství želivském, prodaném r. 1599 Prokopovi Dvoreckému z Olbramovic, k tomu cíli „stojí při klášteře hned pivovár a sladovna s chmelnicemi při témž zámku hned v předhradí, všecko ode zdi vystaveno a klenuto; spílky dvě veliké v zemi, takže v létě chladné, v zimě