teplé jsou; světnice pro sládka klenutá, nad tím nade vším pro chovaní sladův, všelijakého obilí, též chmelů, sudů a jiných věcí co půdy neb obilnice; . . . mimo domácí potřebu a dolívku vaří se na vejstay pro 13 krčem ve dvou nedělích třikrát na 30 sudů. Pak je tam místnost, kde se pálené pálí a k pálenému jest pět kotlů s klobouky a trúbami měděnými".*) Pálené pálilo se tehdy jen ze zkaženého piva a pivních kvasnic, v pozdějších stoletích teprve ze žita. Rozváželo se nejen do hospod, ale i k soukromé potřebě poddaných.

Podle zprávy revisitační komise z r. 1674 byl po válce třicetileté na Zálesí pouze jeden šenkýř a to v Kietečné, který ubožák čepoval pro tři rolníky, jednoho chałupnika a sedm zahradníků, tedy pro jedenáct zchudlých sousedů. Šenkovalo se však všeobecně u rychtáře. Na panství jeníkovském r. 1644 bylo šest rychet: v Jeníkově byl rychtářem Jiří Cibulka, v Dušejově Jiří Blažek, v Opatové Václav Schütr, ve Zbilidech Vít Kubík, v Chyšce Jiří Kavka a v Úhořilce konšel Šimon Petrů. Všichni šenkovali panské pivo z pivovaru jeníkovského.**)

Vařiti pivo bylo výhradním právem vrchnosti a ta udílela pravo jeho výčepu v poddanských obcích obyčejně rychtám, řidčeji získali je jiní, při čemž bývalo často určeno, kolik piva a páleného musí hospoda do roka v panském pivovaře odebrati. Ve Větr. Jeníkově stál starý pivovar ještě koncem 19. stol. Budova byla poschoďová a zašla při výstavbě nového zámku. Není pochyby, že uvolněním poddanství a omezením robot ke konci 18. stol. ubylo trampot a vzrostlo také bujné veselí v krčmách, které rychtáři musili často uváděti do dovolených mezi. Chasa ráda pak vyhledávala hospod, kam právo rychtářské mělo daleko. Na Zálesí byly to hospody hraniční, které stávaly někde na hranicích katastrů mezi dvěma nebo několika obcemi při cestách. Taková hospoda stála na panství jeníkovském na Maršově mezi Zbilidy a Dušejovem a druhá na rozhraní katastrů ústeckého, staro-bříšťského a vorlovského. Z historie obou zachovala se do dnes tradice o krvavých pračkách, jež se tu strhovaly při muzice mezi chasou jednotlivých vsí „pro holky" hlavně. Že takové zapadlé hospody v lesích bývaly i úkrytem lidí pochybných pověstí je na bíle dni. Obrázek ukazuje ještě zbytek druhé z těchto hospod. Bývala celým hospodářským stavením, ale když v druhé polovici 19. stol. přešla sláva její, zbyly z něho jen rozvaliny a bývalý zděný dům šenkovní, který proměněn novým majitelem v pazdernu a na konec v byt deputátníka. Pro zajímavost uvádím rozměry еепч kovní seknice.....

V prostoru těchto málo čtverečních metrů tísnila se hlava na hlavě, pára a kouř naplňovaly vzduch k zalknutí, hořící kahance, svíčky a lampy sotva blinkaly, ale rytmus melodie rozohňoval všechny k bujnému veselí, výskotu a křiku. Přicházívali sem i bosí a mísili se vesele v tanec. Pilo se pivo i pálený a z bujnosti vylévali je výskající hoši po podlaze. Čím větší furiant, tím více piva rozlil.