domy jsou vesměs dřevěné, zbudované z trámů, zaroubených v úhlech; názvy jsou většinou rázovité, odchylné od názvosloví obvyklého v dolinném kraji liptovsko-spišském a j. a j. Podrobnější popis horalských staveb pod Tatrami podala jsem v článku „Lidové stavitelství horalské", který je otištěn v prvém svazku sborníku Carpatica.1)

Vesnice i domy v dolinné oblasti pod Tatrami se liší naproti tomu podstatně od horalských, a to v mnoha ohledech. Předně samy vesnice jsou již jiného typu. Jsou seskupenější a mnohem hustěji seřa-

Obr. 1. Domy v Teplici u Popradu s „potremem"'. Pohled zpředu.

zeny; většinou jsou hustě řadové nebo ulicového rázu, takže domy buď spolu přímo souvisí, tvoříce ulici, nebo stojí tak těsně vedle sebe v řadě, že je dělí jen úzké dvorky, které nejsou mnohdy o nic širší než vozová cesta,. Mnohdy tvoří dědiny uprostřed širokou náves, na níž stojí katolický a evangelický kostel, mnohdy se rozvětvují v horní části ve vidlici, obyčejně podle stékajících se vod, neboť jsou budovány s oblibou na svodu dvou údolí. Jako typický znak pozorujeme, že domy jsou obráceny užší stěnou k cestě, takže okna světnice pod štítem hledí k „hradské"; za nimi leží teprve chlévy v téže řadě podél úzkého dvorku, na jehož konci stojí pak stodola. Často však se stává, zejména v Liptove, že na jednom dvorku hospodaří i více gazdů, takže jejich domy stojí vei dvoře za sebou v řadě, která je příčně položena k hlavní cestě ve vsi. Kdysi patřil sice každý dvůr jedinému hospodáři, ale postupným dělením majetku mezi děti a dědice docházelo k tomu, že se ve dvoře za původním domem budovaly nové a nové domy a chlévy. Ve dvoře, anebo ještě častěji před domem za cestou