takže se nám zdá, jako bychom se ocitli v dobách před několika věky. Není to však jen nedostatek stropu, který udiví národopisce v Teplici, nýbrž jiný rys. Nezastropené síně, ve kterých je postavena po př. i pec s ohništěm, vyskytují se totiž ještě dosti zhusta v horských zapadlých krajích Slovenska a jsou typické pro starší období stavitelské. Stačí vzpomenouti si na př. Čičman nebo jiných vesnic trenčanských; místy i v Liptove i ve Spiši na horalštině najdeme síně nahoře otevřené. V TeplÍGi je však pozoruhodné to, že celá „kuchyňa" bývá často docela zřejmě a viditelně přibudována k domu lehkou rámovou konstrukcí pomocí sloupů, kdežto světnice je roubená nebo zděná. Stěny její jsou tedy „šecuvané", t. j. podkrovní konstrukce je podepřena sloupky se vzpěrami (priemy), mezi kterými jsou zasunuty vodorovné trámky nebo desky. Mezery mezi nimi nejsou ničím zaplněny, takže světlo, jež proniká zvenčí, žíhá tmavou hliněnou podlahu a zakouřené stěny. „Kuchyňa" jako by tvořila přístavek ke světnici, na kterém nezáleželo, přístavek valnou většinou sloupové konstrukce; ale při tom přece jen není docela vedlejší místností. Ve starých domech vstupuje se do světnice teprve 3 kuchyně a nikoliv z potremu, takže „kuchyňa" zastává vlastně úlohu síně v domě. Zdá se, že způsob, aby se dveře do jizby otvíraly přímo z „potremu", je vymožeností až novější doby. Podle vší pravděpodobnosti teplická kuchyňa byla kdysi také skutečně domovní síní, jak můžeme soudit i z analogií na dalším území horní Spiše na západě i na východě odtud. Důležitým rysem je právě to, že je vystavěna pomocí sloupců, tedy konstrukcí lehkou a jinou než obytná jizba. Nemusí nás masti ani název kuchyňa, který je asi novější, ani okolnost, že je v ní postavena pec na pečení chleba, neboť to je znakem celé hornospišské dolinné oblasti slovenské i německé od hranic Horalská až hluboko na jih za Levoču, Spišskou Novou Ves, Gelnicu, ba až hluboko do území maďarského. Nemusí nás mýlit ani okolnost, že u domu stojí dnes vlastně jiná síň, onen veliký „potrem", který provází dům po celé jeho délce a z něhož se vstupuje teprvet dovnitř do obytných prostor. I potrem je k domu jen přibudován, jak svědčí jeho sloupová konstrukce, a to ještě později asi nežli kychyna-síň. Sloupová konstrukce, která je spojena s vlastním domem podkrovním věncem trámů, a otevřený pohled na krov jsou vůbec typické pro takovéto síně-loubí na celém pod-tatranském území a patří mezi charakteristické konstruktivní znaky.

Domněnku, že kuchyně vznikla ze síně, dosvědčují i další varianty teplického domu. Stává se totiž, že kuchyňa není vybudována na kraji domu v rohu do' dvora, nýbrž leží uprostřed obytné budovy, a to v těch případech, jestliže v zadním konci domu je umístěna komora, „zadná chyža", kterou v Teplicích nazývají obyčejně „šparhet" podle přistavěné plotny. Je tedy charakteristické, že Tepličané nestavějí plotnu v „kuchyni", nýbrž v zadní jizbě, takže vlastní úkol kuchyně, v níž se vaří, zastává pak zadná chyža. V takových případech teplická „kuchyňa", jejíž místo zůstává vždy vedle světnice, leží vlastně uprostřed domu mezi oběma „chyžemi" a tvoří skutečnou síň, jak ji zná-